Dnes si představíme Gilberto Freyre - nesmírně zajímavého brazilského sociologa a kulturního antropologa, člověka, který bezesporu stojí za připomenutí už jen tím, že definoval a charakterizoval portugalské, lusofonní ovládnutí prostoru a pojetí kolonializmu (které je v v rámci kolonií a evropské historie natolik specifické a jedinečné, že stojí za přiblížení) - především co se týká Brazílie. Freyre byl zčásti zneužitý Salazarovým režimem v rámci tzv. Lusotropicalismu a jeho epigony - to mu ale na hloubce vůbec neubírá.
Jeho esej Pomezí a plantáže v překladu Šárky Grauové vyšlo ve výběru Druhý břeh Západu. Iberoamerika jako soužití kultur. Praha: MF, 2004
Dějiny Brazílie poznamenaly od samých počátků dvě tendence, které jsou zdánlivě protichůdné, ale ve skutečnosti se doplňují. Mám na mysli pohyblivost skupin mužů, kteří rozšiřovali portugalskou Ameriku na sever, jih a západ, v protikladu k jiným sociálním a snad i biologickým typům mužů, kteří trvale zakotvili v pobřežní oblasti, od Maranhãa k São Vicente. Ti si z Portugalska přivezli postačující prostředky, aby mohli začít pěstovat cukrovou třtinu, používat k práci otroky a žít na svých plantážích téměř jako feudální páni.
Tito pěstitelé třtiny byli ještě více než hledači zlata vertikálními zakladateli Brazílie v tom smyslu, že tu někteří zapustili hluboké kořeny a pro sebe a pro své rodiny, někdy i pro své otroky, postavili nejen chýše či chatrče, ale pevné domy z kamene a cihel. Těmto panským sídlům se brzy začalo říkat „casa grande“, zatímco příbytky otroků získaly africké označení „senzala“. Ze stejně ušlechtilých a odolných materiálů, z jakých si stavěli domy, osadníci zbudovali i kostely či kaple a mlýny na cukrovou třtinu, a někdy je obklopili ušlechtilými, dlouhověkými stromy dovezenými z Asie, Afriky a Evropy: palmy, mangovníky, žakarandy; a ušlechtilými i chovnými zvířaty, původem rovněž ze starších kultur: koni, hovězím dobytkem a kočkami.
Muži trvale nomádští byli horizontálními zakladateli portugalské Ameriky, jež se velikostí téměř vyrovnala kontinentu. Přestože i mezi nimi byly rozdíly, ve své většině se vyznačovali dobrodružným duchem a láskou k individuální svobodě, přičemž obě tyto vlastnosti byly příliš silné, než aby jim dovolily usadit se na pobřeží a pohodlně žít v blízkosti kostelů a úředních budov, kde představitelé portugalské Koruny brzy začali vybírat daně; nebo aby svedli žít v blízkosti škol, vedených puritánskými knězi, či církevních soudů, jimž předsedali zástupci svaté inkvizice, dychtící objevit a potrestat náboženské kacířství či neuspořádaný sexuální život osadníků.
Tito pěstitelé třtiny byli ještě více než hledači zlata vertikálními zakladateli Brazílie v tom smyslu, že tu někteří zapustili hluboké kořeny a pro sebe a pro své rodiny, někdy i pro své otroky, postavili nejen chýše či chatrče, ale pevné domy z kamene a cihel. Těmto panským sídlům se brzy začalo říkat „casa grande“, zatímco příbytky otroků získaly africké označení „senzala“. Ze stejně ušlechtilých a odolných materiálů, z jakých si stavěli domy, osadníci zbudovali i kostely či kaple a mlýny na cukrovou třtinu, a někdy je obklopili ušlechtilými, dlouhověkými stromy dovezenými z Asie, Afriky a Evropy: palmy, mangovníky, žakarandy; a ušlechtilými i chovnými zvířaty, původem rovněž ze starších kultur: koni, hovězím dobytkem a kočkami.
Muži trvale nomádští byli horizontálními zakladateli portugalské Ameriky, jež se velikostí téměř vyrovnala kontinentu. Přestože i mezi nimi byly rozdíly, ve své většině se vyznačovali dobrodružným duchem a láskou k individuální svobodě, přičemž obě tyto vlastnosti byly příliš silné, než aby jim dovolily usadit se na pobřeží a pohodlně žít v blízkosti kostelů a úředních budov, kde představitelé portugalské Koruny brzy začali vybírat daně; nebo aby svedli žít v blízkosti škol, vedených puritánskými knězi, či církevních soudů, jimž předsedali zástupci svaté inkvizice, dychtící objevit a potrestat náboženské kacířství či neuspořádaný sexuální život osadníků.
...pokračování je ZDE
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat