Film noir je, a to hned v několikerém smyslu, objektem nejistých kontur, rozostřených hranic a snížené viditelnosti, počínaje již vymezením kategorie, do které spadá, a korpusu děl, která zahrnuje. Je dokonce možné, že obnovující se a neutuchající fascinace a nesporný boom, kterému se film noir začal těšit v devadesátých letech, kdy se stal bezmála módním termínem, hýčkaným zástupy filmových tvůrců, kritiků i teoretiků, z velké části pramení z onoho šera, které obsah a používání pojmu halí a které ještě citelněji houstne, začne-li se mluvit o jeho pravých a nepravých dědicích. Co je tedy film noir? Svébytný a stále se vyvíjející žánr, uměle oživovaná vzpomínka a poněkud zamlžený předmět cinefilské nostalgie, nebo, slovy kulturologa Slavoje Żiźeka, entita podobná upírovi, která odjakživa ke svému životu potřebovala přísun krve z jiných zdrojů (žánrů)? Podle Paula Schradera, autora průkopnického textu Notes on Film Noir, je základní kategoriální nestabilita filmu noir dána tím, že jej ve srovnání s ostatními klasickými žánry, jako je např. western, gangsterský film nebo horor, nesvazují konvence prostředí, zápletky a pevných syntaktických vazeb, ale charakterizují jej spíše subtilnější kvality tónu a nálady. Film noir je snadné poznat, ale obtížné definovat. Chybí mu kontinuita velkých amerických žánrů; vyrůstá z konkrétního zeitgeistu, politického, sociálního a kulturního klimatu Ameriky druhé poloviny čtyřicátých a první poloviny padesátých let a představuje relativně nepřenosný chronotop, kulturní a emocionální mapu své doby.
...
Ale především skvělý blog NOIR OF THE WEEK, který provozuje už cca 3 roky osoba Steve-O, která se neúnavně zabývá jak klasickými noiry tak i různými zapomenutými perlami. Recenze, trailery, analýzy, ale především z těch stránek je cítit ryzí nadšení a opravdová láska k této nesmírně zajímavé kapitole kinematografie.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat