Zpívající krejčí v Hamadánu

A nostalgie nejvetsi - jsem se po dlouhe dobe rozvzpomnel na kratke video, ktere jsem natacel pred lety v Iránu (kvalita 0 - toceno na digikompakt) zpivajiciho prodavače Šáha Ahmada, velkého fanouška tradičního iránského zpěvu. Chlapíky jsem potkal ve městě Hamadán, kam jsem dorazil uprostřed noci - našel jsem azyl u nich v krejčovské dílně, kde vyráběly ručně obleky a kde je to zpívání právě točené. Dílna kterou měl dohromady Ali Kalepach a Ahmad byla polepená bizarními fotkami Van Damma a kulturistů, voněl těm čaj a naučil jsem se tam hrát karetní hru Hokm. A i když saudades po Brazílii jsou větší, tak Irán bych navštívil někdy rozhodně znova rád.

Nobi: Ohňě na planinách

Dneska jsem se rovzpomnel, ze si musim nutne v nejblizsich dnech koupit knížku Ohně na planinách od Šohei Óoky - knížka koukám na Kosmasu podstatně levnější než v knihkupectví (přece jenom 60 kč vs cca 230kč je znát). Knížku jsem bohužel zatím nečetl, znám jen její filmovou adaptaci od Rona Ichikawi, kterou ale když už jsme tu minule načali japonské filmy, považuju za jeden z mé asijské top 10 - jelikož kniha má být údajně (vlastně ostatně jak už tto bývá) ještě lepší, takže sázka na jistotu :)

Anotace knížky:
Pozoruhodná kniha japonského autora Šohei Óoky je zasazena do roku 1944, kdy japonská armáda čelila americké invazi na Filipínách. Špatné zásobování, nedostatek léků i hmotné podpory přivedly ustupující japonské jednotky na pokraj vyčerpání i k naprostému morálnímu rozkladu. Vojáci se rozprchli do hor s vyhlídkou na smrt hladem nebo vlastní rukou, resp. k tomuto účelu přiděleným granátem; nechat se zajmout bylo dle kodexu japonské císařské armády nepřijatelné.

Hrdinou románu Ohně na planinách je svobodník Tamura, nemocný tuberkulózou, kterého zapudila vlastní jednotka a odmítl polní lazaret, a tak je odsouzen k deprimující izolaci od světa lidí. Ponechán sobě samému protlouká se filipínskou džunglí v neustálém ohrožení života, s nepatrnou nadějí na záchranu. Šóhei Óoka v tomto psychologickém románu prozkoumává hranice lidství, líčí příběh člověka v mezní situaci, kterého hlad, samota a beznaděj přivedou na okraj šílenství. Ohně na planinách jsou jednou z nejpůsobivějších výpovědí o zrůdnosti války ve světové literatuře.



Šóhei Óoka (1909–1983) je jedním z vůdčích představitelů první vlny tzv. japonské poválečné literatury, která přinesla protiválečné postoje, psychologickou metodu a snahu o realistické zachycení skutečnosti. Jeho tvorbu ovlivnily rozhodující měrou zážitky z filipínské fronty a z amerického zajateckého tábora. Jeho nejznámější román Ohně na planinách (Nobi), v Japonsku vyznamenaný literární cenou, vyšel v mnoha překladech a byl rovněž zfilmován.

film na ČSFD a na IMDB