Tigre Collazos: Ukradeno odjinud: června 2008

pondělí 30. června 2008

Mzda strachu

A co se filmu týče - tak jeden z filmů mě nejmilejších - Mzda Strachu (Le Salaire de la peur) od skvělého francouzského filmaře Henri-Georges Clouzota s Yvem Montandem v hlavní roli - thriller který funguje i více než po padesáti letech, brilantně natočená záležitost, která mi prostě nedá spát...

Gilberto Freyre: Pomezí a plantáže

Dnes si představíme Gilberto Freyre - nesmírně zajímavého brazilského sociologa a kulturního antropologa, člověka, který bezesporu stojí za připomenutí už jen tím, že definoval a charakterizoval portugalské, lusofonní ovládnutí prostoru a pojetí kolonializmu (které je v v rámci kolonií a evropské historie natolik specifické a jedinečné, že stojí za přiblížení) - především co se týká Brazílie. Freyre byl zčásti zneužitý Salazarovým režimem v rámci tzv. Lusotropicalismu a jeho epigony - to mu ale na hloubce vůbec neubírá.

Jeho esej Pomezí a plantáže v překladu Šárky Grauové vyšlo ve výběru Druhý břeh Západu. Iberoamerika jako soužití kultur. Praha: MF, 2004

Dějiny Brazílie poznamenaly od samých počátků dvě tendence, které jsou zdánlivě protichůdné, ale ve skutečnosti se doplňují. Mám na mysli pohyblivost skupin mužů, kteří rozšiřovali portugalskou Ameriku na sever, jih a západ, v protikladu k jiným sociálním a snad i biologickým typům mužů, kteří trvale zakotvili v pobřežní oblasti, od Maranhãa k São Vicente. Ti si z Portugalska přivezli postačující prostředky, aby mohli začít pěstovat cukrovou třtinu, používat k práci otroky a žít na svých plantážích téměř jako feudální páni.
Tito pěstitelé třtiny byli ještě více než hledači zlata vertikálními zakladateli Brazílie v tom smyslu, že tu někteří zapustili hluboké kořeny a pro sebe a pro své rodiny, někdy i pro své otroky, postavili nejen chýše či chatrče, ale pevné domy z kamene a cihel. Těmto panským sídlům se brzy začalo říkat „casa grande“, zatímco příbytky otroků získaly africké označení „senzala“. Ze stejně ušlechtilých a odolných materiálů, z jakých si stavěli domy, osadníci zbudovali i kostely či kaple a mlýny na cukrovou třtinu, a někdy je obklopili ušlechtilými, dlouhověkými stromy dovezenými z Asie, Afriky a Evropy: palmy, mangovníky, žakarandy; a ušlechtilými i chovnými zvířaty, původem rovněž ze starších kultur: koni, hovězím dobytkem a kočkami.
Muži trvale nomádští byli horizontálními zakladateli portugalské Ameriky, jež se velikostí téměř vyrovnala kontinentu. Přestože i mezi nimi byly rozdíly, ve své většině se vyznačovali dobrodružným duchem a láskou k individuální svobodě, přičemž obě tyto vlastnosti byly příliš silné, než aby jim dovolily usadit se na pobřeží a pohodlně žít v blízkosti kostelů a úředních budov, kde představitelé portugalské Koruny brzy začali vybírat daně; nebo aby svedli žít v blízkosti škol, vedených puritánskými knězi, či církevních soudů, jimž předsedali zástupci svaté inkvizice, dychtící objevit a potrestat náboženské kacířství či neuspořádaný sexuální život osadníků.

...pokračování je ZDE

pátek 27. června 2008

Jean Rouch (1917 - 2004)

Francouzský režisér Jean Rouch se narodil 31. května 1917 v Paříži. K filmu se dostal přes vědeckou činnost, ke které byl inspirován již od dětství. Jeho otec byl ředitelem Oceánografického muzea v Monaku. Jean Rouch složil doktorát z filozofie, získal diplom stavebního inženýra a svá studia završil závěrečnými zkouškami na Etnologickém institutu. Od roku 1941 začal podnikat vědecké výpravy do Nigerské republiky a do Senegalu. První větší akcí byl v roce 1946 sjezd řeky Niger na piroze. Následně v Nigeru, Súdánu a Ghaně natočil šestnáctimilimetrovou kamerou první krátkometrážní filmy. Již v nich je vidět snaha o co nejvěrnější zachycení skutečnosti. Mnohá z jeho děl byla objevena na méně významných festivalech. Nicméně taková dnes již kanonická díla jako Iniciace do tance posedlých (1948) nebo Obřízka (1948) získala významná ocenění. V roce 1952 jsou Rouchovy etnografické filmy příznivě přijaty kritikou a mají také komerční úspěch. Nezpochybnitelné místo v jeho tvorbě zaujímají Já, černoch (1957) a Lidská pyramida (1958), jež zavádějí prvky psychodramatu do dokumentárního filmu. Oba snímky vznikly v předvečer nástupu nové vlny, kam patří mnoho děl vytvořených z velké části právě v duchu improvizace. A tak lze Jeana Rouche považovat i za jakýsi předvoj nových estetických tendencí. Ve svém hledání možností improvizace došel nejdál v Kronice jednoho léta (1960), kterou natočil spolu se sociologem Edgarem Morinem. Tento film je považován za manifest „cinéma vérité“. Mezi další klíčové tituly patří Lov lukem na lva (1958 — 1965), oceněný Zlatým lvem v na festivalu v Benátkách, Krok za krokem (1969), převracející tradiční narativní schéma v příběhu několika Nigeřanů objevujících Paříž, její obyvatele a jejich podivné zvyky, a Kykyryký, pane Kuře (1974), pojednávající podobným způsobem o třech kamarádech převážejících drůbež. Vrcholem jeho osobní kariéry je období 1987 — 1991, kdy vedl Francouzskou filmotéku. Za svůj plodný život natočil kolem sto dvaceti filmů, z nichž mnohé ještě čekají na své objevení. Jean Rouch tragicky zahynul na cestě za dalším filmem ve věku 86 let v noci z 18. na 19. února 2004.

nějaké další základní info a odkazy na wiki - jeho kompletní filmografii si pak můžete projít na imdb a rozhodně si nenechte ujít moc pěkné stránky věnované tomuhle výjmečnému filmaři.

biografii stejně jako anotaci k minulému příspěvku jsem sebral ze stránek festivalu jeden svět - ročník 2004

Kronika jednoho léta / Chronique d'un été

Chronique d'un été (Paris 1960) (1961)
http://www.imdb.com/title/tt0054745/

Kronika jednoho léta je filmem, který zahájil vlnu cinéma vérité ve Francii. Jean Rouch zkoumá životy několika Pařížanů v průběhu léta roku 1960, kdy byla válka s Alžírskem již považována za skončenou. Ve snímku se střídavě prolínají osobní rozhovory s hlavními protagonisty a náhodnými chodci pařížských ulic, kterým jsou kladeny různé dotazy, například „Jste štastný?“. Tato otázka se pro tvůrce filmu stala výchozím bodem a způsobem, jak vzbudit reakce a podnítit myšlenky a úvahy, které by jinak zůstaly pod povrchem. Dokumentární techniku tohoto filmu přímo ovlivnil filmový tvůrce Dziga Vertov a jeho filozofie kino-pravda. Film neusiluje o zachycení objektivní reality jako takové, ale snaží se zapojit kameru do procesu odhalování pravdy. Jak Rouch sám kdysi vysvětlil, cinéma vérité není o zobrazování pravdy, ale o pravdivosti zobrazování.

download links: http://rapidshare.com/files/79301700/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.001 http://rapidshare.com/files/79304015/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.002 http://rapidshare.com/files/79306390/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.003 http://rapidshare.com/files/79308637/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.004 http://rapidshare.com/files/79310955/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.005 http://rapidshare.com/files/79313252/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.006 http://rapidshare.com/files/79315326/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.007 http://rapidshare.com/files/79316056/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.008

anglické titulky jsou zde

středa 25. června 2008

Beastles !

tak po nedávném Wu Orleans přidávám ještě jeden mash-up od Dj Bc - tentokrát jeho album Beastles, na kterém míchá dohromady Beastie Boys a Beatles. Enjoy !

ke stažení na rapidshare je zde

73304-23-4153-6-96-8

Začátkem května v čechách vyšla celkem už v pořadí čtvrtá kniha od švýcara - Thomase Otta aka T.OTT. , kterou opět vydalo nakladatelství Mot Komiks. Pro mě je Ott jedna z nejlepších věcí současné evropské komiksové školy - autor mě obsahem i formou nesmírně vděčný a blízký - a pokud neznáte tak rozhodně stojí minimálně za prozkoumání. Jeho nová kniha nese podivný název 73304-23-4153-6-96-8 -víc vědět asi netřeba, koukal jsem, že po Praze je v knihkupectvích poměrně dostupná - jinak se dá koupit třeba v sympatickém žižkovském obchodě inter:zone

"Mé příběhy jsou noční můry, jsou to stavy úzkosti. Vyjadřuju jimi věci, které mi leží na srdci. Věci, které jsem snad viděl ve skutečnosti a teď se je pokouším vyjádřit parabolou, metaforou. … Moje komiksy jsou temné už ze své definice, díky technice vyškrabování bílých čar do černého podkladu, kterou používám. Ale tato čerň je také odrazem toho, jak vidím lidskou rasu. Lidé jsou špatní, my všichni jsme zvrácení nebo se nějak rozpadáme na kusy. Ale sledovat tenhle úpadek je zábavné, a kromě toho, svět je i přesto hodný lásky. To jsou protiklady, se kterýma pracuju, a myslím, že to má hodně co dělat s láskou a nenávistí."

úterý 24. června 2008

Afro Sambas

s vlnou vedra je ideální záminka si zopakovat tuhle brazilskou klasiku - nepřekonané, geniální a především nesmírně příjemné album od mojeho milovaného básníka, skladatele, zpěváka a obecně impresária Viniciuse de Moraes a skvělého kytaristy Baden Powell de Aquino.

Baden Powell & Vinicius de Moraes - Os Afro-Sambas (1966)
album je ke stažení na rapidshare zde

tady je seznam písní:
1. Canto de Ossanha (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 03:23
2. Canto de Xangô (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 06:28
3. Bocoché (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 02:34
4. Canto de Iemanjá (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 04:47
5. Tempo de amor (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 04:28
6. Canto do caboclo (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 03:39
7. Tristeza e solidão (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 04:35
8. Lamento de Exu (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 02:16

Eric Drooker

nejen skvělé linority od Erica Drookera - ale také další poklady v podobě plakátů, ilustrací, obrazů a jiných forem na jeho stránkách.

Estamira

pro me naprosto srdcová záležitost - tenhle výjmečný dokument od Marcose Prada mi beznadějně učaroval minulý rok v hradišti. Film by se letos měl objevit na filmovém festivalu v Litoměřicích na konci srpna - pokud Vám možnost zažít tenhle nesmírně lidský, syrový a zároveň nesmírně laskavý film, na plátně unikne, tak linky na stažení jsou dole.

Estamira (2004)
http://www.imdb.com/title/tt0427221/
http://www.csfd.cz/film/210591-estamira/

Marcos Prado celkem šest let fotografoval Jardim Gramacho, odpadní skládku na okraji Ria de Janeiro o rozloze 1,2 milionu čtverečních metrů. Poté poznal Estamiru, třiašedesátiletou schizofreničku a jednu z dvou tisícovek lidí, kteří se živí recyklací odpadků brazilského velkoměsta. Estamira se Pradovi svěřila se svým životním posláním, jímž je odhalovat a domáhat se pravdy. Jednoho dne mu řekla: „A tvým poslání je zase odhalovat mé poslání.“ Tento film se tak stal odhalováním právě takového poslání.

oficiální stránky a trailer

download linky:
http://rapidshare.com/files/66909699/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.001 http://rapidshare.com/files/66911825/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.002 http://rapidshare.com/files/66913968/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.003 http://rapidshare.com/files/66916299/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.004 http://rapidshare.com/files/66918693/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.005 http://rapidshare.com/files/66921171/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.006 http://rapidshare.com/files/66923092/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.007

neděle 22. června 2008

Moneygami !

sbírka naprosto skvělých výtvorů od japonského umělce Hasegawa Yosuke, který vytváří poměrně hodně specifické minimalistické origami z bankovek různých měn :)

tady jsou stránky autora s dalšími peněžními poklady

ukradl jsem to ze stránek martinu klaschovi - jak jinak :)

Nocturne Indien (1989) update

tak malý update - stejný den jako jsem psal o Indickém nokturnu vyšla v týdeníku A2 skvělá recenze od Kamily Boháčkové - bohužel není dostupná online :(

jinak na serveru iliteratura jsou dvě recenze na knižní předlohu od Jířího Špičky a nebo od Alice Flemrové

středa 18. června 2008

Wu Orleans !

čas podělit se s tímhle podařeným mash-up albem od Dj BC - Wu Orleans z roku 2006 míchající hudbu od Wu Tang Clan spolu s hudbou z New Orleans. Pure bastard rap, který jistě potěší nejednoho chlapce či dívku!

album je ke stažení na Rapidshare zde
oficiální stránky autora a dj BC na myspace

Nocturne Indien (1989)

Nocturne indien (1989)
http://www.imdb.com/title/tt0098000/
http://www.csfd.cz/film/69752-indicke-nokturno-nocturne-indien/

Do kin by měl v nejbližší době přijít poměrně hodně zajímavý kousek od francouzského režiséra Alaina Corneau - Indické nokturno. Film zakoupil do distribuce NFA a měl premiéru v kině Ponrepo koncem května - doufejme, že se brzo objeví v klubových kinech. Film je to poměrně hodně zajímavý a rozhodně stojí za povšimnutí - takže budete li mít možnost nenechte si ho uniknout.

Indické nokturno je film starší - vznikl před bezmála 20 lety. Jedná se filmovou adaptací stejnojmené knihy od italského autora Antonia Tabucchiho a vypráví příběh mladého francouze Rossignola, který se vydává do Indie ze dvou důvodů. Tím prvním a popravdě zastrčeným v rámci příběhu do pozadí je výzkum jezuitských portugalských archivů v indické Goa, tím druhým pak pátrání po zmizelém příteli, o kterém má hlavní hrdina nejasné zprávy, že je s ním něco v nepořádku.Příběh začíná jeho příjezdem do Bombaye, dále ho vede do starobylého Madrásu aby ho nakonec dovedl právě do bývalé portugalské kolonie Goa. Film je koncipován v duchu iniciačního románu - a tak hlavní hrdina při své cestě Indií potkává celou řadu postav, které ho v jeho hledání posouvají vpřed, a zároveň velice rychle dojde k posunu, kdy se z cesty za zmizelým, postupně stává cesta hledání a objevování sebe sama.

Mě osobně v určitém momentu zápletka s hledáním přítele, se kterým je něco v nepořádku, stejně jako velice specifická atmosféra, evokovala Wendersův film Lisabonský příběh, i když v případě Indického nokturna se jedná o pojetí, s o poznání temnější a tísnivější - atmosférou, zasazené navíc do nesmírně vděčného prostředí Indie. A tak kromě výše zmiňovaných lokací v podobě - vykřičené chudinské čtvrti v Bombaji, mystického Madrásu a portugalsko-indické Goy, je neméně vděčné prostředí a děj, který se odehrává při cestování mezi nimi.

Kromě rituálu postupného pronikání do života hledaného a zároveň do poznávání sebe sama, tu film nabízí - sice nijak zvlášť originální - nicméně velice pěkně zpracovanou, rovinu o střetě dvou naprosto odlišných světů, myšlení a tradic - evropské exoterické v podobě Rossignola a orientální esoterické v podobě lidí a příběhů, které hrdina potkává a především v podobě Indie samotné.

Hlavní silou tohoto filmu je především nesmírně umně budovaná a velice působivá atmosféra. Na které má největší zásluhy především skvělá kamera v rukou Yva Angela, který ostatně s Corneauem spolupracoval na více jeho filmech (kromě nokturna, to byly třeba Všechny jitra světa, Strach a chvění, nebo z mého pohledu nepříliš štastný Corneauov remake Druhého dechu od Melvilla). Kamera stejně jako samotný film funguje ve velice vláčném, pomalém tempu - nabízí, ale především opravdu nádherné záběry, místy skoro až statické, které mají velice blízko fotografii (Angelo za ní dostal jednak Cesara a pak ještě vyhrál filmovou cenu v Montrealu).
Kromě kamery se podílí na velice hutné, potemnělé a tísnivé atmosféře také výborná hudba, reziser, sam mimochodem svou původni profesí hudebník, si ve filmu vystači v podstate skoro výlučně s jedním ustředním hudebním motivem - s hudbou pro smyčcový kvartet C dur od Franze Schuberta. Nicméně právě skvělé minimalistické užití hudebního doprovodu, úspornost, až by se dalo říct absence hudby v určitých fázích filmu, přispívá spolu s kamerou a samotnym pribehem k velice působivému vykreslení Indie a její atmosféry.
Do třetice, pominu-li režii samotnou, je nutné kromě kamery a hudby, zmínit především obsazení hlavní role, které se skvěle zhostil, francouzský herec Jean-Hugues Anglade.
Koncept filmu, stejně jako principy iniciačního románu, kterých se volně drží - jsou herecky velice vděčné, hlavní hrdina ostatně málokdy mizí ze záběru, film se stejně jako příběh točí především kolem něj a Anglademu, se z toho podařilo v rámci možností vytežit maximum.

Co se výhrad týče - nebudu vám nic nalhávat - nějaké by se našly, ale rozhodně se jedná spíše o drobnosti. Film překvapivě velice kompaktně drží pohromadě - navíc dává smysl jak filmově, díky svému příběhu, tak i formálně filmařsky.

Oficiální text od distributora v PDF je zde

úterý 17. června 2008

The Pervert's Guide to Cinema (2006)

The Pervert's Guide to Cinema (2006)
http://www.imdb.com/title/tt0828154/
http://www.csfd.cz/film/223182-perverts-guide-to-the-cinema-the/

Myslím, že slovinského filozofa Slavoje Žižka není třeba nijak dlouho představovat, v současné době patří asi k nejpopularnějším současným filozofům a je v posledních letech velice módním a často citovaným myslitelem, nicméně pro pořádek alespoň krátké bio z wiki:

Slavoj Žižek (narozen 21. března 1949) je slovinský sociolog a filosof. Narodil se v Lublani ve Slovinsku, na Univerzitě v Lublani vystudoval filozofii a na Univerzitě v Paříži VIII psychoanalýzu. V roce 1990 kandidoval za Liberální demokracii Slovinska na presidenta, nicméně neuspěl. Od roku 2005 je členem Slovinské akademie věd a umění.Žižek je známý pro svou novou interpretaci díla francouzského psychoanalytika Jacquese Lacana. Píše o řadě témat včetně války v Iráku, fundamentalismu, kapitalismu, tolerance, politické korektnosti, globalizace, subjektivitě, lidských právech, mýtech, kyberprostoru, postmodernismu, multikulturalismu, marxismu, Davida Lynche, Hitchcocka. V interview se prezentuje jako marxista a komunista.

The Pervert's Guide to Cinema je nesmírně zajímavá záležitost, která se úplně do škatulky dokument tak nějak dost dobře nevejde, jedná se v podstatě o Žižkovu filozofickou reinterpretaci plejády filmů počínaje klasikou až po komerční záležitosti - o jakousi velice osobní a specifickou filozofickou esej, u které se místami stírá zda Žižek filmy interpretuje, nebo jestli filmy používá pouze jako příklad v rámci svých Lacanovských tezí. Ať tak jako tak - Žižek má filmy rád a nabízí nám tu nesmírně zajímavý, fascinující, ale především nesmírně vtipný a vděčný svět kdy filozofie interpretuje kinematografii a kinematografie filozofii prakticky ve stejném momentu, se spoustou věcí které člověk ve filmu uslyší pravděpodobně souhlasit nebude, donutí ho, ale nahlížet ať už na jemu známé, nebo neznámé filmy, z naprosto nové, netradiční, ale zároveň bezesporu zajímavé, důležité a smysluplné perspektivy.

Film je ke stažení tady:
http://rapidshare.com/files/34331395/pervertsguidetocinema.part1.rar
http://rapidshare.com/files/34332249/pervertsguidetocinema.part2.rar http://rapidshare.com/files/34332258/pervertsguidetocinema.part3.rar http://rapidshare.com/files/34332341/pervertsguidetocinema.part4.rar http://rapidshare.com/files/34332325/pervertsguidetocinema.part5.rar http://rapidshare.com/files/34332143/pervertsguidetocinema.part6.rar http://rapidshare.com/files/34332110/pervertsguidetocinema.part7.rar

A za přečtení (kromě jeho prací jak jinak) také rozhodně stojí například rozhovor, který s ním vedl Michael Hauser - který je k dispozici online zde

Messer fur Frau Muller

tak a dnešní den završíme nějakou pěknou písničkou - tentokrát od Messer fur Frau Muller, vedlejšího projektu ruské kapely Messer Chups.

Profil na Myspace je tady
a jako bonus ještě album Danger Retrobolik z roku 2006 ke stažení

Rubem Fonseca - Černý román a jiné povídky

Brazilský prozaik Rubem Fonseca (1925) se řadí k tomu nejreprezentativnějšímu, co současná literární Brazílie může světu nabídnout. Doma získal snad všechny významnější literární ceny (jmenujme jen tu nejprestižnější, Camõesovu cenu, z roku 2003, jakousi Nobelovu cenu pro portugalsky psané literatury), často dokonce bývá označován za opravdový vrchol současné brazilské povídkové tvorby. Z mého pohledu Fonseca rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu co se z latinskoamerické prózy do češtiny překládá - zatím bohužel v čestině vyšly pouze dvě knihy - povídkový soubor Černý román a jiné povídky (který si krátce přestavíme dnes) a pak ještě román skutečný - Fonsecova kniha - Mocné vášně a nedokonalé myšlenky, který vám naservíruju někdy příště.

Rubem Fonseca: Černý román a jiné povídky
přeložily Šárka Grauová a Pavla Lidmilová,
vydalo nakladatelství Argo, Praha 2001, 140 stran

"Černý román", jinde "novela negra", "roman noir" či "black novel", nás v knize Rubema Fonseky nevede pouze k vraždě a potažmo k vypátrání jejích motivů, nýbrž ještě mnohem dál. Ve výboru povídek pod titulem Černý román a jiné povídky nás totiž autor skrze bizarní příběhy dožene až k ontologické otázce, k "pohledu" (třeba do akvária), který může člověku změnit život.Z celkového počtu devíti povídek se však pouze v jedné nechá autor přímo inspirovat zmíněným žánrem, jenž tvoří jakési pozadí jednoho z ústředních témat celé Fonsekovy prózy: hledání identity spisovatele. Hrdinou tedy zpravidla bývá slavný spisovatel, líčící své pohnuté osudy, nebo někdo, kdo se jím chce za každou cenu stát. Otázku identity a smyslu života pak tento hrdina řeší buď podvodem, kdy mu ke slávě pomůže jakýsi tajemný "Ghostwriter" (Umění a řemeslo), jindy si pomůže prostřednictvím vraždy někoho slavného, nebo dokonce symbolickou vraždou sebe sama, jako například v brilantní a podle mého názoru asi nejlepší povídce výboru pod názvem Pohled. V závěrečné fikci Černý román nám však nakonec hrdina nečekaně odhalí svůj oidipovský syndrom: je mu "souzeno, aby se stal bratrem, jehož zavraždil."Kromě zmíněného velkého tématu směrovaného spíše do svého nitra nám autor také brilantně zobrazuje prostředí, ve kterém působí. Jde o prostředí z vysokých kruhů brazilského velkoměsta, většinou literární smetánky. Především na ní Fonseca nešetří ironií a sarkasmem. Černý humor je zde hlavním prostředkem kritiky.

dále recenze od Daniela Nemravy pokračuje zde
- v představení autora první použité věty od Šárky Grauové.

Bambi Meets Godzilla (1969)

ideální čas si s nástupem léta (alespoň tím kalendářním), připomenout tuhle animovanou klasiku od Marva Newlanda, s překvapivou a originální pointou :)

Tuhle animovanou kultovní haiku, se sice strojeným, ale stěží zpochybnitelným kulturním přesahem napříč žánry, rozhodně stojí dát čas od času pro potěchu.

pondělí 16. června 2008

Vystřihovací kočka !

ve formátu PDF, tisková kvalita v A4 - ideální pro potěchu oka i ducha je ke stažení zde

Stránky navíc nabízejí další pěkné objekty k vystřihování takže stačí rozkliknout Paper Foldables - a pak už jenom Print! Cut! Fold! Tape!

Film Noir

Film noir je, a to hned v několikerém smyslu, objektem nejistých kontur, rozostřených hranic a snížené viditelnosti, počínaje již vymezením kategorie, do které spadá, a korpusu děl, která zahrnuje. Je dokonce možné, že obnovující se a neutuchající fascinace a nesporný boom, kterému se film noir začal těšit v devadesátých letech, kdy se stal bezmála módním termínem, hýčkaným zástupy filmových tvůrců, kritiků i teoretiků, z velké části pramení z onoho šera, které obsah a používání pojmu halí a které ještě citelněji houstne, začne-li se mluvit o jeho pravých a nepravých dědicích. Co je tedy film noir? Svébytný a stále se vyvíjející žánr, uměle oživovaná vzpomínka a poněkud zamlžený předmět cinefilské nostalgie, nebo, slovy kulturologa Slavoje Żiźeka, entita podobná upírovi, která odjakživa ke svému životu potřebovala přísun krve z jiných zdrojů (žánrů)? Podle Paula Schradera, autora průkopnického textu Notes on Film Noir, je základní kategoriální nestabilita filmu noir dána tím, že jej ve srovnání s ostatními klasickými žánry, jako je např. western, gangsterský film nebo horor, nesvazují konvence prostředí, zápletky a pevných syntaktických vazeb, ale charakterizují jej spíše subtilnější kvality tónu a nálady. Film noir je snadné poznat, ale obtížné definovat. Chybí mu kontinuita velkých amerických žánrů; vyrůstá z konkrétního zeitgeistu, politického, sociálního a kulturního klimatu Ameriky druhé poloviny čtyřicátých a první poloviny padesátých let a představuje relativně nepřenosný chronotop, kulturní a emocionální mapu své doby.

...

atd pokračuje velice pěkný článek zachycující fenomén filmoveho noiru od Jana Kučery na Cinepuru.

tady je také poměrně zdařilá krátká úvaha Je film noir žánr? od Petra Michálka.

Ale především skvělý blog NOIR OF THE WEEK, který provozuje už cca 3 roky osoba Steve-O, která se neúnavně zabývá jak klasickými noiry tak i různými zapomenutými perlami. Recenze, trailery, analýzy, ale především z těch stránek je cítit ryzí nadšení a opravdová láska k této nesmírně zajímavé kapitole kinematografie.

neděle 15. června 2008

Max Ernst - Une Semaine de Bonté

Max Ernst byl německý surrealista, který vystudoval filosofii a psychologii a k malířství jej přivedl zájem o výtvarné projevy nemocných, zejména duševně chorých. Ernsta ovlivnilo setkání s Augustem Mackem, který jej přivedl do okruhu německých expresionistů. Jeho dílo rovněž výrazně poznamenaly zážitky z první světové války. Spolu s Hansem Arpem založil kolínskou dadaistickou skupinu a dadaismu zůstává věrný až do počátku dvacátých let, pak přechází k surrealismu a členem surrealistické skupiny je až do roku 1938. Ernst používá rozmanité výtvarné techniky nejen malířské, ale i koláže, frotáže a román v obrazech. Roku 1941 emigroval do USA a tam vydával s Bretonem a Duchampem časopis VVV, který v Americe propagoval surrealistické hnutí. Po návratu do Evropy byl ovlivněn kubismem, geometrickými prvky a věnoval se také grafice. V posledním vydání týdeníku A2 je nesmírně zajímavý článek (od Čestmíra Langa) o jednom z jeho nejpozoruhodnějších děl - kolážovém románu nazvaném Týden dobroty (Une Semaine de Bonté). Článek nazvaný Vizionářské bestiárium - Ernstovy koláže z cyklu Týden dobroty je bohužel v tuto chvíly na stránkách týdeníku k dispozici bohužel jen pro předplatitele - snad se časem dostane nějákým způsobem do volného archivu. Nicméně článek sám, ale samozřejmě především Une Semaine de Bonté stojí za povšimnutí.

Obrázky z této velezajímavé alegorie jsou k nahlédnutí na stránkách La Boite a image

- životopisná data jsem ukradl ze stránek Moravské galerie.

Popol Vuh - Aguirre (1975)

Album Aguirre, nejen sountrackový počin od poměrně zajímavé, vizionářské a experimentální německé kapely Popol Vuh, spjaté především s osobou Floriana Fricke. Ústřední motiv alba tvoří hudební doprovod filmu Aguirre, hněv Boží (1972) (Aguirre, der Zorn Gottes) od Wernera Herzoga. Hudebí motiv je to nesmírně zajímavý, originální a velice specifický - zvláštním způsobem míchající mystiku s profánností, radost se smutkem, církevní a světské, a který spoluutváří tu úžasnou a mrazivou atmosféru tohoto neobvyklého filmu.

seznam skladeb:
01.- Aguirre I
02.- Flöte
03.- Morgengruss II
04.- Aguirre II
05.- Agnus Dei
06.- Vergegenwärtigung (part 1)
07.- Vergegenwärtigung (part 2)
08.- Vergegenwärtigung (part 3)
09.- Spirit Of Peace (part 1)
10.- Spirit Of Peace (part 2)
11.- Spirit Of Peace (part 3)

Florian Fricke - Piano, Organ, Spinett, Mellotron, Moog
Danny Fichelscher - Guitar, Percussion
Djong Yun - Vocals
Robert Eliscu - oboe, pan pipe

Produced by Popol Vuh
Arranged by Florian Fricke
Recorded at Bavaria Tonstudio, Munich

něco málo o kapele Popoh Vuh na Wikipedii zde
ke stažení v kvalitě 192 kbps na rapidshare pak tady

pátek 13. června 2008

Salesman (1968)

tenhle klenot nezle než doporučit - klasika od bří Mayslesů je jeden ze základů amerického direct cinema, stejně jako dokumentu, jako žánru vůbec.

Salesman (1968)

http://www.imdb.com/title/tt0064921/

http://www.csfd.cz/film/168564-salesman/gallery/

Obchodní cestující sleduje čtyři podomní prodejce bible. Paul Vyděrač Brennan, Charles Gipper McDewitt, James Zajíc Baker a Raymond Býk Martos dostali své přezdívky na základě svého osobitého stylu prodeje. Film je sleduje nejdřív v Bostonu, kde sídlí jejich firma, pak v Chicagu na podnikové konferenci a na závěr v novém slibném území, v Miami a okolí. Jejich mise je prostá: přesvědčit co nejvíc lidí, aby si koupili nejčtenější knihu světa. I když jsou však jejich klienti katolíci doporučeni místním farářem, prodat bibli není jen tak. Prodejci musí přesvědčovat, vyprávět vtipy a historky osamělým vdovám, manželským dvojicím, kubánským přistěhovalcům, nudícím se ženám v domácnosti - od těch, kteří si knihu za 50 dolarů očividně nemůžou dovolit, až po ty, které nakonec přesvědčí. Dokument natočený v roce 1968 je dnes považován za kultovní snímek amerického direct cinema.

viz také například wiki

download:

http://rapidshare.com/files/86407347/Salesman_por_gato_negro.avi.001

http://rapidshare.com/files/86409640/Salesman_por_gato_negro.avi.002

http://rapidshare.com/files/86412101/Salesman_por_gato_negro.avi.003

http://rapidshare.com/files/86414410/Salesman_por_gato_negro.avi.004

http://rapidshare.com/files/86416886/Salesman_por_gato_negro.avi.005

http://rapidshare.com/files/86419381/Salesman_por_gato_negro.avi.006

http://rapidshare.com/files/86421816/Salesman_por_gato_negro.avi.007

http://rapidshare.com/files/86422622/Salesman_por_gato_negro.avi.008

Pillpat !

a spousta jiných retro vintage nejen vystřihovánek na geniálním fotostreamu Pillpat

čtvrtek 12. června 2008

Karel Teige - Abeceda

celá kniha kompletně naskenovaná a informace o jejím vzniku na
těchto stránkách a něco o Karlu Taigem například zde

Werner Herzog

rozhovor s Wernerem Herzogem v show Henry Rollinse -

Herzog je jeden z nejzajímavějších filmařů všech dob - pro mě jeden z nejoblíbenějších režiséru a jedna z nejvíc autorských osobností filmu především, ale nejen 70. let.

Krátký životopis a filmografie na CSFD
pěkný portrét taky zde od Rudolfa Schimera
oficialni stranky Werner Herzog Film

tady je ještě úryvek z filmu od Les Blanka - Burden of Dreams (1982)
kde Herzog promlouvá o džungli.

Víra v pokrok je bláznivá

něco k četbě a zamyšlení, John Gray patří v mých očích asi k těm nejzajímavějším současným anglosaským myslitelům, zatím se jeho knihám relativně daří i v čechách - kromě Slaměných psů, rozhodně z věcí co mu u nás vyšli sluší zmínit - Marné iluze: Falešné představy globálního kapitalizmu, Kacířství - eseje proti pokroku a jiným iluzím a Al Kajda a co to znamená být moderní - je to autor, který rozhodně stojí za přečtení a za koupi. Zvláště právě Slamění psi.

John Gray - Slamění psi. O lidech a jiných zvířatech
Překlad Milena Turnerová, váz. s přebalem, 248 stran, 298 Kč,
ISBN 80-86569-74-8, řada Aliter. Poprvé vyšlo 08.03.2004.

recenze od Jiřího Pehe - uveřejněná v MF Dnes v roce 2004:

Víra v pokrok je bláznivá
Jak komunismus, tak neoliberalismus jsou mesianistická hnutí, která spoléhají na jazyk rozumu a vědy, ale ve skutečnosti jsou pokračováním náboženské víry "jinými prostředky". To mimo jiné ve své nedávno vydané publikaci tvrdí John Gray, i u nás jméno nikoliv neznámé.

John Gray přednáší na London School of Economics. U nás zatím vyšly čtyři jeho knihy - Slamění psi: O lidech a jiných zvířatech (Dokořán, 2004), Dvě tváře liberalismu (Mladá Fronta, 2004), Marné iluze: Falešné představy globálního kapitalismu (Paradigma.sk, 2003), a Liberalismus (Občanský institut, 1999). Grayova novinka Heresies against Progress and Other Illusions (Kacířství proti pokroku a dalším iluzím), která před několika měsíci vyšla v britském nakladatelství Granta, je souborem esejů napsaných od roku 2002, Autor se v nich zabývá širokým okruhem problémů, od iluze pokroku v lidské společnosti až po válku v Iráku. V několika esejích se vrací i ke svým předešlým tezím. Projděme tedy Grayovy základní názory.

Nastoupilo nové náboženství
Eschatologické chápání dějin, na jejichž "konci" lidstvo bude jednou provždy zbaveno nedostatku a nesvobody, je odvozeno z křesťanství a judaismu. Marxismus i kult svobodného trhu (který údajně vyústí do globálního kapitalismu a demokracie) jsou jenom posledními výtvory v řadě osvícenských učení, v nichž se křesťansko-židovský příslib spasení objevuje v hávech politických projektů universální emancipace lidstva. Pro pohany předkřesťanské Evropy byla historie bludným kruhem. V židovství a v křesťanství je to naopak úsečka, na jejímž konci je vyvrcholení historie v podobě spasení. Myslitelé osvícenství zdánlivě odvrhli náboženství, ale ve skutečnosti to byli misionáři sekulárního náboženství mnohem fanatičtějšího, než bylo to, které zatratili.

Dnešní zdánlivě sekularizované společnosti jsou tak ovládány novým náboženstvím, které spočívá v tom, že původní náboženský impuls mutoval do představy spasení skrze politiku. Velké politické projekty dvacátého století, založené na této nové víře, zkrachovaly, ale i nadále přetrvává víra, že lidstvo může nakonec vybudovat víceméně dokonalý svět s pomocí vědy. Víra v rozum je spojena s vírou v neustálý pokrok, což je také forma sekulárního náboženství. Gray tento hegeliánský pohled odmítá s tím, že akcelerující pokrok v oblasti vědeckého bádání a technologií není doprovázen kumulativním pokrokem v oblasti etiky a politiky. Historie není spirála směřující vzhůru, nýbrž kruh, v němž rostoucí znalosti nemilosrdně narážejí na neměnnou lidskou podstatu. Myslitelé uvěznění v osvícenské tradici mají pravdu, že se podmínky našeho života mohou díky vědě zlepšovat, ale uniká jim, že lidská podstata zůstává barbarská a iracionální. "Pokrok" se tak nakonec může projevit třeba větší ničivostí příští války.

>>pokračování...

Robin Hardy: The Wicker Man (1973) - Proutěný muž

tenhle kouzelný film mi učaroval od momentu kdy jsem ho spatřil poprvé - kultovní a naprosto zásadní záležitost koketující s mnoha žánry, obecně jeden z nejzajímavějších britských filmů, kterému lze sice v mnoha směrech leccos vytknout, to nemění ale nic na tom, že je to film nadprůměrný a jako celek funguje vysloveně skvěle, nejen díky svojí originalitě.

The Wicker Man (1973)
http://www.imdb.com/title/tt0070917/
http://www.csfd.cz/film/14276-wicker-man-the/

Na ostrov Summerisle přilétá seržant Howie za účelem nalezení ztracené dívky Rowan Morrisonové, ale tamější obyvatelé tvrdí, že žádná taková dívka na ostrově není, ba snad ani neexistuje. Policista začíná vyšetřování mezi místními a spolu se stopami vedoucí k nalezení pohřešovaného dítěte objevuje i podivínství komunity pohanského ostrova. Tajemný thriller s hudebními prvky muzikálu, jehož pointa je mrazivě překvapující...

film se dočkal před nedávnou dobou prý otřesného remaku - v čechách uvázený jako Rituál s Nicholasem Cagem - nezaměňovat, na remake na rozdíl od originálu nekoukat.

ke stažení RS:
http://rapidshare.com/files/89650122/TWM73DC.part1.rar
http://rapidshare.com/files/89658012/TWM73DC.part2.rar
http://rapidshare.com/files/89755735/TWM73DC.part3.rar
http://rapidshare.com/files/89762008/TWM73DC.part4.rar
http://rapidshare.com/files/89823866/TWM73DC.part5.rar
http://rapidshare.com/files/89834842/TWM73DC.part6.rar
http://rapidshare.com/files/89839305/TWM73DC.part7.rar
Heslo: ARS

Retrofuturism / Retrofuturismus

luxusní stránky s nádhernými ilustracemi z německých sci-fi časopisů, knih a jiných publikací...

http://www.retro-futurismus.de/
stránky jak v německé tak i v anglické verzi

Chris Marker: Sans Soleil (1983) -

Sans soleil (1983)
http://www.csfd.cz/film/132634-sans-soleil/
http://www.imdb.com/title/tt0084628/

Markerova tvorba je podobně jako ta Resnaisova doslova posedlá tématem paměti, ačkoli ji každý tvůrce traktuje odlišným způsobem. Ať už se oba tvůrci vzájemně ovlivňovali či nikoli, není podle mě v Markerově filmografii „resnaisovější” a řekla bych ani krásnější film než Bez slunce (Sans soleil, 1981), nazvaný podle Musorského skladby, jehož hudba mimo jiné v dokumentu zaznívá. I zde se setkáme se spojením protikladů západního a východního pohledu, film střídavě prostřihává záběry z Japonska a Afriky, jež nazývá „dva krajní póly přežití” a které se v obraze hitchockovského „vertiga” slévají ve spirálu, jež míří k harmonickému středu. Spirálu bez minulosti a přítomnosti, která stírá hranice zemí i času a kterou Marker po vzoru Tarkovského nazývá „zónou”/4 . Ano, může být pravda, že děti z chudých zemí jsou tu proto, aby vyrostly děti bohaté. Svět má rovnováhu. S přibývajícími obrazy se však také zdá, že oba extrémy spojuje vztah člověka k různým situacím, rituálům či předmětům a konec konců – ke smrti. Marker opět snímá převážně detaily a komentář z nich vyrůstá, aby je posunul k celkovému smyslu. Stejně jako Afrika je i Japonsko po válce podrobeno „amerikanizaci”, která navždy pohřbívá původní kulturu, jež je nositelem paměti. Prostřihy pouště a japonské metropole v nás vyvolávají otázku, co z toho je větší marnost. Marker přitom v komentáři poznamenává, že „vzdálenost mezi zeměmi vyrovnává svým způsobem obrovskou blízkost času”. Komentář s opravdu silnými literárními pasážemi navíc dále posouvá Markerovu věčnou otázku po tom, jak dokumentovat, a také, kdo se dívá. Ženin hlas v komentáři čte úryvky z mužova dopisu o návštěvě cizí země. Kdo v dokumentu mluví a komentuje? Z jaké pozice? Celý Markerův komentář má nejasný subjekt i střed, jako by dával najevo, že existují jen obrazy a myšlenky, ale střed, odkud je možno věci nahlížet a vypovídat, není jistý. Marker opět zpochybňuje vlastní jazyk dokumentu a ukazuje klišé, kterými uchopujeme jiné země, například Afriku. Klišé pohledu i slova.

Rapidshare.com (7 * 100 MB + 27.1 MB)

http://rapidshare.com/files/21879877/CMarker-SansSoleil.part1.rar http://rapidshare.com/files/21883583/CMarker-SansSoleil.part2.rar http://rapidshare.com/files/21886355/CMarker-SansSoleil.part3.rar http://rapidshare.com/files/21889043/CMarker-SansSoleil.part4.rar http://rapidshare.com/files/21891110/CMarker-SansSoleil.part5.rar http://rapidshare.com/files/21893357/CMarker-SansSoleil.part6.rar http://rapidshare.com/files/21895694/CMarker-SansSoleil.part7.rar http://rapidshare.com/files/21877140/CMarker-SansSoleil.part8.rar (Password-www.AvaxHome.ru)

o Markerovi v CZ kratky clanek v cinepuru - http://www.cinepur.cz/article.php?article=1286

Joanna Dare, Feminazi Agent a další krásky...

pro zvetseni obrazku rozklikni...

tady neco o Penthouse Comix z wiki

pondělí 30. června 2008

pátek 27. června 2008

středa 25. června 2008

úterý 24. června 2008

neděle 22. června 2008

středa 18. června 2008

úterý 17. června 2008

pondělí 16. června 2008

neděle 15. června 2008

pátek 13. června 2008

čtvrtek 12. června 2008

O mně

Archiv blogu

Pravidelní čtenáři

počítadlo 9/7/2010+

Moje ostatní blogy

Přihlášení k odběru