Tigre Collazos: Ukradeno odjinud

pondělí 30. června 2008

Mzda strachu

A co se filmu týče - tak jeden z filmů mě nejmilejších - Mzda Strachu (Le Salaire de la peur) od skvělého francouzského filmaře Henri-Georges Clouzota s Yvem Montandem v hlavní roli - thriller který funguje i více než po padesáti letech, brilantně natočená záležitost, která mi prostě nedá spát...

Gilberto Freyre: Pomezí a plantáže

Dnes si představíme Gilberto Freyre - nesmírně zajímavého brazilského sociologa a kulturního antropologa, člověka, který bezesporu stojí za připomenutí už jen tím, že definoval a charakterizoval portugalské, lusofonní ovládnutí prostoru a pojetí kolonializmu (které je v v rámci kolonií a evropské historie natolik specifické a jedinečné, že stojí za přiblížení) - především co se týká Brazílie. Freyre byl zčásti zneužitý Salazarovým režimem v rámci tzv. Lusotropicalismu a jeho epigony - to mu ale na hloubce vůbec neubírá.

Jeho esej Pomezí a plantáže v překladu Šárky Grauové vyšlo ve výběru Druhý břeh Západu. Iberoamerika jako soužití kultur. Praha: MF, 2004

Dějiny Brazílie poznamenaly od samých počátků dvě tendence, které jsou zdánlivě protichůdné, ale ve skutečnosti se doplňují. Mám na mysli pohyblivost skupin mužů, kteří rozšiřovali portugalskou Ameriku na sever, jih a západ, v protikladu k jiným sociálním a snad i biologickým typům mužů, kteří trvale zakotvili v pobřežní oblasti, od Maranhãa k São Vicente. Ti si z Portugalska přivezli postačující prostředky, aby mohli začít pěstovat cukrovou třtinu, používat k práci otroky a žít na svých plantážích téměř jako feudální páni.
Tito pěstitelé třtiny byli ještě více než hledači zlata vertikálními zakladateli Brazílie v tom smyslu, že tu někteří zapustili hluboké kořeny a pro sebe a pro své rodiny, někdy i pro své otroky, postavili nejen chýše či chatrče, ale pevné domy z kamene a cihel. Těmto panským sídlům se brzy začalo říkat „casa grande“, zatímco příbytky otroků získaly africké označení „senzala“. Ze stejně ušlechtilých a odolných materiálů, z jakých si stavěli domy, osadníci zbudovali i kostely či kaple a mlýny na cukrovou třtinu, a někdy je obklopili ušlechtilými, dlouhověkými stromy dovezenými z Asie, Afriky a Evropy: palmy, mangovníky, žakarandy; a ušlechtilými i chovnými zvířaty, původem rovněž ze starších kultur: koni, hovězím dobytkem a kočkami.
Muži trvale nomádští byli horizontálními zakladateli portugalské Ameriky, jež se velikostí téměř vyrovnala kontinentu. Přestože i mezi nimi byly rozdíly, ve své většině se vyznačovali dobrodružným duchem a láskou k individuální svobodě, přičemž obě tyto vlastnosti byly příliš silné, než aby jim dovolily usadit se na pobřeží a pohodlně žít v blízkosti kostelů a úředních budov, kde představitelé portugalské Koruny brzy začali vybírat daně; nebo aby svedli žít v blízkosti škol, vedených puritánskými knězi, či církevních soudů, jimž předsedali zástupci svaté inkvizice, dychtící objevit a potrestat náboženské kacířství či neuspořádaný sexuální život osadníků.

...pokračování je ZDE

pátek 27. června 2008

Jean Rouch (1917 - 2004)

Francouzský režisér Jean Rouch se narodil 31. května 1917 v Paříži. K filmu se dostal přes vědeckou činnost, ke které byl inspirován již od dětství. Jeho otec byl ředitelem Oceánografického muzea v Monaku. Jean Rouch složil doktorát z filozofie, získal diplom stavebního inženýra a svá studia završil závěrečnými zkouškami na Etnologickém institutu. Od roku 1941 začal podnikat vědecké výpravy do Nigerské republiky a do Senegalu. První větší akcí byl v roce 1946 sjezd řeky Niger na piroze. Následně v Nigeru, Súdánu a Ghaně natočil šestnáctimilimetrovou kamerou první krátkometrážní filmy. Již v nich je vidět snaha o co nejvěrnější zachycení skutečnosti. Mnohá z jeho děl byla objevena na méně významných festivalech. Nicméně taková dnes již kanonická díla jako Iniciace do tance posedlých (1948) nebo Obřízka (1948) získala významná ocenění. V roce 1952 jsou Rouchovy etnografické filmy příznivě přijaty kritikou a mají také komerční úspěch. Nezpochybnitelné místo v jeho tvorbě zaujímají Já, černoch (1957) a Lidská pyramida (1958), jež zavádějí prvky psychodramatu do dokumentárního filmu. Oba snímky vznikly v předvečer nástupu nové vlny, kam patří mnoho děl vytvořených z velké části právě v duchu improvizace. A tak lze Jeana Rouche považovat i za jakýsi předvoj nových estetických tendencí. Ve svém hledání možností improvizace došel nejdál v Kronice jednoho léta (1960), kterou natočil spolu se sociologem Edgarem Morinem. Tento film je považován za manifest „cinéma vérité“. Mezi další klíčové tituly patří Lov lukem na lva (1958 — 1965), oceněný Zlatým lvem v na festivalu v Benátkách, Krok za krokem (1969), převracející tradiční narativní schéma v příběhu několika Nigeřanů objevujících Paříž, její obyvatele a jejich podivné zvyky, a Kykyryký, pane Kuře (1974), pojednávající podobným způsobem o třech kamarádech převážejících drůbež. Vrcholem jeho osobní kariéry je období 1987 — 1991, kdy vedl Francouzskou filmotéku. Za svůj plodný život natočil kolem sto dvaceti filmů, z nichž mnohé ještě čekají na své objevení. Jean Rouch tragicky zahynul na cestě za dalším filmem ve věku 86 let v noci z 18. na 19. února 2004.

nějaké další základní info a odkazy na wiki - jeho kompletní filmografii si pak můžete projít na imdb a rozhodně si nenechte ujít moc pěkné stránky věnované tomuhle výjmečnému filmaři.

biografii stejně jako anotaci k minulému příspěvku jsem sebral ze stránek festivalu jeden svět - ročník 2004

Kronika jednoho léta / Chronique d'un été

Chronique d'un été (Paris 1960) (1961)
http://www.imdb.com/title/tt0054745/

Kronika jednoho léta je filmem, který zahájil vlnu cinéma vérité ve Francii. Jean Rouch zkoumá životy několika Pařížanů v průběhu léta roku 1960, kdy byla válka s Alžírskem již považována za skončenou. Ve snímku se střídavě prolínají osobní rozhovory s hlavními protagonisty a náhodnými chodci pařížských ulic, kterým jsou kladeny různé dotazy, například „Jste štastný?“. Tato otázka se pro tvůrce filmu stala výchozím bodem a způsobem, jak vzbudit reakce a podnítit myšlenky a úvahy, které by jinak zůstaly pod povrchem. Dokumentární techniku tohoto filmu přímo ovlivnil filmový tvůrce Dziga Vertov a jeho filozofie kino-pravda. Film neusiluje o zachycení objektivní reality jako takové, ale snaží se zapojit kameru do procesu odhalování pravdy. Jak Rouch sám kdysi vysvětlil, cinéma vérité není o zobrazování pravdy, ale o pravdivosti zobrazování.

download links: http://rapidshare.com/files/79301700/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.001 http://rapidshare.com/files/79304015/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.002 http://rapidshare.com/files/79306390/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.003 http://rapidshare.com/files/79308637/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.004 http://rapidshare.com/files/79310955/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.005 http://rapidshare.com/files/79313252/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.006 http://rapidshare.com/files/79315326/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.007 http://rapidshare.com/files/79316056/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.008

anglické titulky jsou zde

středa 25. června 2008

Beastles !

tak po nedávném Wu Orleans přidávám ještě jeden mash-up od Dj Bc - tentokrát jeho album Beastles, na kterém míchá dohromady Beastie Boys a Beatles. Enjoy !

ke stažení na rapidshare je zde

73304-23-4153-6-96-8

Začátkem května v čechách vyšla celkem už v pořadí čtvrtá kniha od švýcara - Thomase Otta aka T.OTT. , kterou opět vydalo nakladatelství Mot Komiks. Pro mě je Ott jedna z nejlepších věcí současné evropské komiksové školy - autor mě obsahem i formou nesmírně vděčný a blízký - a pokud neznáte tak rozhodně stojí minimálně za prozkoumání. Jeho nová kniha nese podivný název 73304-23-4153-6-96-8 -víc vědět asi netřeba, koukal jsem, že po Praze je v knihkupectvích poměrně dostupná - jinak se dá koupit třeba v sympatickém žižkovském obchodě inter:zone

"Mé příběhy jsou noční můry, jsou to stavy úzkosti. Vyjadřuju jimi věci, které mi leží na srdci. Věci, které jsem snad viděl ve skutečnosti a teď se je pokouším vyjádřit parabolou, metaforou. … Moje komiksy jsou temné už ze své definice, díky technice vyškrabování bílých čar do černého podkladu, kterou používám. Ale tato čerň je také odrazem toho, jak vidím lidskou rasu. Lidé jsou špatní, my všichni jsme zvrácení nebo se nějak rozpadáme na kusy. Ale sledovat tenhle úpadek je zábavné, a kromě toho, svět je i přesto hodný lásky. To jsou protiklady, se kterýma pracuju, a myslím, že to má hodně co dělat s láskou a nenávistí."

úterý 24. června 2008

Afro Sambas

s vlnou vedra je ideální záminka si zopakovat tuhle brazilskou klasiku - nepřekonané, geniální a především nesmírně příjemné album od mojeho milovaného básníka, skladatele, zpěváka a obecně impresária Viniciuse de Moraes a skvělého kytaristy Baden Powell de Aquino.

Baden Powell & Vinicius de Moraes - Os Afro-Sambas (1966)
album je ke stažení na rapidshare zde

tady je seznam písní:
1. Canto de Ossanha (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 03:23
2. Canto de Xangô (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 06:28
3. Bocoché (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 02:34
4. Canto de Iemanjá (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 04:47
5. Tempo de amor (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 04:28
6. Canto do caboclo (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 03:39
7. Tristeza e solidão (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 04:35
8. Lamento de Exu (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 02:16

pondělí 30. června 2008

Mzda strachu

Gilberto Freyre: Pomezí a plantáže

pátek 27. června 2008

Jean Rouch (1917 - 2004)

Kronika jednoho léta / Chronique d'un été

středa 25. června 2008

Beastles !

73304-23-4153-6-96-8

úterý 24. června 2008

Afro Sambas

Tigre Collazos: Ukradeno odjinud

O mně

Archiv blogu

Pravidelní čtenáři

počítadlo 9/7/2010+

Moje ostatní blogy

pondělí 30. června 2008

pátek 27. června 2008

středa 25. června 2008

úterý 24. června 2008

O mně

Archiv blogu

Pravidelní čtenáři

počítadlo 9/7/2010+

Moje ostatní blogy

Přihlášení k odběru