Zobrazují se příspěvky se štítkemdirect cinema. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdirect cinema. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 27. července 2008

Herzog on Herzog


a jelikož se na týden zase minimálně odmlčím tak přidám ještě jeden bonbonek pro znalé - scan anglického vydání knihy Herzog on Herzog, kterou sepsal božský Werner spolu s Paulem Croninem. Tady je zajímavá recenze na tuto knihu na stránkách Guardianu.
Knížka je ve formátu PDF - ke stažení je zde - za práci se scannerem big up Kane32 z KG

pátek 27. června 2008

Jean Rouch (1917 - 2004)



Francouzský režisér Jean Rouch se narodil 31. května 1917 v Paříži. K filmu se dostal přes vědeckou činnost, ke které byl inspirován již od dětství. Jeho otec byl ředitelem Oceánografického muzea v Monaku. Jean Rouch složil doktorát z filozofie, získal diplom stavebního inženýra a svá studia završil závěrečnými zkouškami na Etnologickém institutu. Od roku 1941 začal podnikat vědecké výpravy do Nigerské republiky a do Senegalu. První větší akcí byl v roce 1946 sjezd řeky Niger na piroze. Následně v Nigeru, Súdánu a Ghaně natočil šestnáctimilimetrovou kamerou první krátkometrážní filmy. Již v nich je vidět snaha o co nejvěrnější zachycení skutečnosti. Mnohá z jeho děl byla objevena na méně významných festivalech. Nicméně taková dnes již kanonická díla jako Iniciace do tance posedlých (1948) nebo Obřízka (1948) získala významná ocenění. V roce 1952 jsou Rouchovy etnografické filmy příznivě přijaty kritikou a mají také komerční úspěch. Nezpochybnitelné místo v jeho tvorbě zaujímají Já, černoch (1957) a Lidská pyramida (1958), jež zavádějí prvky psychodramatu do dokumentárního filmu. Oba snímky vznikly v předvečer nástupu nové vlny, kam patří mnoho děl vytvořených z velké části právě v duchu improvizace. A tak lze Jeana Rouche považovat i za jakýsi předvoj nových estetických tendencí. Ve svém hledání možností improvizace došel nejdál v Kronice jednoho léta (1960), kterou natočil spolu se sociologem Edgarem Morinem. Tento film je považován za manifest „cinéma vérité“. Mezi další klíčové tituly patří Lov lukem na lva (1958 — 1965), oceněný Zlatým lvem v na festivalu v Benátkách, Krok za krokem (1969), převracející tradiční narativní schéma v příběhu několika Nigeřanů objevujících Paříž, její obyvatele a jejich podivné zvyky, a Kykyryký, pane Kuře (1974), pojednávající podobným způsobem o třech kamarádech převážejících drůbež. Vrcholem jeho osobní kariéry je období 1987 — 1991, kdy vedl Francouzskou filmotéku. Za svůj plodný život natočil kolem sto dvaceti filmů, z nichž mnohé ještě čekají na své objevení. Jean Rouch tragicky zahynul na cestě za dalším filmem ve věku 86 let v noci z 18. na 19. února 2004.

nějaké další základní info a odkazy na wiki - jeho kompletní filmografii si pak můžete projít na imdb a rozhodně si nenechte ujít moc pěkné stránky věnované tomuhle výjmečnému filmaři.

biografii stejně jako anotaci k minulému příspěvku jsem sebral ze stránek festivalu jeden svět - ročník 2004

Kronika jednoho léta / Chronique d'un été



Chronique d'un été (Paris 1960) (1961)
http://www.imdb.com/title/tt0054745/


Kronika jednoho léta je filmem, který zahájil vlnu cinéma vérité ve Francii. Jean Rouch zkoumá životy několika Pařížanů v průběhu léta roku 1960, kdy byla válka s Alžírskem již považována za skončenou. Ve snímku se střídavě prolínají osobní rozhovory s hlavními protagonisty a náhodnými chodci pařížských ulic, kterým jsou kladeny různé dotazy, například „Jste štastný?“. Tato otázka se pro tvůrce filmu stala výchozím bodem a způsobem, jak vzbudit reakce a podnítit myšlenky a úvahy, které by jinak zůstaly pod povrchem. Dokumentární techniku tohoto filmu přímo ovlivnil filmový tvůrce Dziga Vertov a jeho filozofie kino-pravda. Film neusiluje o zachycení objektivní reality jako takové, ale snaží se zapojit kameru do procesu odhalování pravdy. Jak Rouch sám kdysi vysvětlil, cinéma vérité není o zobrazování pravdy, ale o pravdivosti zobrazování.

download links:
http://rapidshare.com/files/79301700/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.001 http://rapidshare.com/files/79304015/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.002 http://rapidshare.com/files/79306390/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.003 http://rapidshare.com/files/79308637/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.004 http://rapidshare.com/files/79310955/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.005 http://rapidshare.com/files/79313252/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.006 http://rapidshare.com/files/79315326/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.007 http://rapidshare.com/files/79316056/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.008

anglické titulky jsou
zde

pátek 13. června 2008

Salesman (1968)

tenhle klenot nezle než doporučit - klasika od bří Mayslesů je jeden ze základů amerického direct cinema, stejně jako dokumentu, jako žánru vůbec.

Salesman (1968)

Obchodní cestující sleduje čtyři podomní prodejce bible. Paul Vyděrač Brennan, Charles Gipper McDewitt, James Zajíc Baker a Raymond Býk Martos dostali své přezdívky na základě svého osobitého stylu prodeje. Film je sleduje nejdřív v Bostonu, kde sídlí jejich firma, pak v Chicagu na podnikové konferenci a na závěr v novém slibném území, v Miami a okolí. Jejich mise je prostá: přesvědčit co nejvíc lidí, aby si koupili nejčtenější knihu světa. I když jsou však jejich klienti katolíci doporučeni místním farářem, prodat bibli není jen tak. Prodejci musí přesvědčovat, vyprávět vtipy a historky osamělým vdovám, manželským dvojicím, kubánským přistěhovalcům, nudícím se ženám v domácnosti - od těch, kteří si knihu za 50 dolarů očividně nemůžou dovolit, až po ty, které nakonec přesvědčí. Dokument natočený v roce 1968 je dnes považován za kultovní snímek amerického direct cinema.

viz také například wiki
download: