Tigre Collazos: Ukradeno odjinud

Žižek-Ce-Tung

2010-07-09T12:17:00.002+02:00

Něco ke čtení pro ty kterým se nechce čekat než Žižkova analyza Mao-ce-tungových tezí vyjde v češtině (v edičním plánu má nakladateství Grimmus):

Slavoj Žižek: Mao on Practice and Contradiction
A dazzling re-evaluation of Mao’s key writings on revolution by the giant of Ljubljana

These early philosophical writings underpinned the Chinese revolutions and their clarion calls to insurrection remain some of the most stirring of all time. Drawing on a dizzying array of references from contemporary culture and politics, Zizek’s firecracker commentary reaches unsettling conclusions about the place of Mao’s thought in the revolutionary canon.

“Communism is not love. Communism is a hammer, which we use to crush the enemy.” — Mao Zedong

PDF v angličtině

Anotace od budoucího českého nakladatele:
Jde o první svazek ediční řady "Edice revoluce", kterou připravujeme ve spolupráci s londýnským nakladatelstvím Verso.Obsáhlý úvod významného současného slovinského myslitele Slavoje Žižka staví Maovy úvahy do nových souvislostí.

Ex-Libris

2010-07-08T14:56:00.001+02:00

Krásná ex-libris via @ A Journey Around My Skull

Mexický filmový plakát

2010-07-06T14:26:00.000+02:00

ještě k exploataci a plakátům - pár ukázek z Mexika:

Více na Mexican Lobby Card a
Animation Archive

Exploatační plakáty od Taschenu

2010-06-29T04:50:00.001+02:00

Knížka Film Posters Exploitation z nakladatelství Taschen ke stažení
English | Taschen | 2007 | ISBN: 3822856258 | PDF | 190 pages | 47 Mb

"...Exploatace označuje filmy, které záměrně vyzdvihují senzační, skandální, či kontroverzní prvky a lákají diváky na šokantní podívanou. Tato kategorie obvykle spojovaná se sexem, nahotou a násilím má mnohaletou a početně bohatou tradici ve všech rozvinutých komerčně orientovaných kinematografiích. Od hororu se exploatace liší tím, že neobsahuje žádné nadpřirozeno a nic, co by se jakkoli vymykalo uchopení. Naopak, je pro ni příznačná až fanatická víra v racionalitu, kterou ospravedlňuje svůj alibistický nadhled vůči vytěžovaným motivům. Snímky zpravidla vycházejí z dobově aktuálních událostí či nálad, případně vyjadřují povrchní postoje vůči minulým dobám. Při tom nikdy „nenastavují divákům zrcadlo" - a naopak plně stvrzují jejich apriorní pohled na svět.

Jako příklady uveďme americkou klasiku Reefer Madness, která ve 30. letech démonizovala marihuanu, snímky ze začátku 60. let skandalizující nudismus, italské šokující (pseudo)dokumenty z exotických zemí zvané mondo, japonské filmy o sadistických sexuálních praktikách z dob šógunátu či hongkongská teatrálně násilná převyprávění případů z černé kroniky. Klíčovou charakteristikou exploatace je přímé oslovování diváků. Vyzývavé plakáty, apelující propagační výroky, velkohubé vyzdvihování primárních atrakcí i vypjaté názvy snímků fungují na totožném principu jako titulky v bulvárních médiích. Stejně jako bulvár se i exploatace zaštiťuje zatvrzelým alibismem, s nímž tvůrci vznik díla ospravedlňují jako službu veřejnosti či odhalování nepravostí..." (Flígl)

Filmové exploataci je věnované květnové číslo Cinepuru - z tématu alespoň dva články online:

• Jiří Flígl - New Yorku a Libni zdaleka se vyhni / Exploatační tendence v české porevoluční kinematografii

• Eva Chlumská: Zachraň si kdo můžeš... krk / Exploatační film s lesbickou upírskou tematikou

Christopher Hitchens: Hitch 22

2010-06-24T14:44:00.002+02:00

Včera jsem si stáhnul autobiografii Charlese Hitchense, která nedávno vyšla:

Hitch-22. A Memoir.
ISBN 978-1-74175-962-4

Zatím jsem spíše prolistovával a pročítal vybrané pasáže v chvilkách mezi prací - mimochodem Hitchens se v knížce dotýká i událostí v Československu v souvislosti s jeho okupací vojsky Varšavské smlouvy. Tomu věnuje částečně kapitolu Havana versus Prague. Nebo vzpomíná na to jak byl v roce 88 v Praze zatčen a v Rudém právu označen za trockistický živel.

V Kurdistánu 1991

Nepopírám, že enfent terrible Hitchense mám rád a mám pro něj velkou slabost, i když se v mnoha politických názorech nemůžeme lišit víc, tak v mnoha ohledech cítím až pozoruhodné souznění: Od vztahu k náboženství až po oblíbené a neoblíbené osobnosti :) Hitchens neuatoritářský marxista, je navíc jeden z nejzajímavějších amerických liberálů dneška a kouzelně vtipný, arogantní a zdrcující diskutér. I když knížka nebude druhý God is not Great, tak myslím, že stále stojí za pozornost.

Christopher Hitchens na WIKI
Knížka ke stažení v PDF
Recenze na Hitch 22 v NY Times

Jacques Vergés - Advokát terroru

2010-06-21T14:59:00.002+02:00

L'avocat de la terreur (2007) @ IMDB

Před týdnem jsem konečně viděl dokument L'avocat de la terreur (2007) od francouzského filmového veterána Barbeta Schroedera a musím doporučit. Schroeder si bez debat pro své dokumenty dovede vybírat nesmírně zajímavé (a občas krajně kontroverzní) osobnosti počínaje Koko, přes Idi Amina až po Jacquese Vergése, o kterém tenhle dokument je.

Jacques Vergés je osoba rozporuplná - advokát, přesvědčený komunista, narcis, bonviván, lhář a jako osoba mě rozdělila na půl. Na jednu stranu mi je Vergés nesympatický - v mých očích vypočítavý extrovert s charakterem, který mám potřebu v mnoha ohledech zpochybňovat, na stranu druhou je to bezesporu člověk inteligentní, charismatický se sentimentálním kouzlem maoisty, který žije na společenské, lidské i profesní hraně. Pokud od těhle věcí odhlédnu, tak jde bezesporu o jednu z nejzajímavějších osob - v dnešní době relikt situace, kdy se revolta, terorismus, diktatury a narodoosvobozenecky boj v 60., 70. a 80. letech potkávali a prolínali na pozadí studené války.

Vergés, osobní přítel Pol Pota, v 50. letech čtyři roky údajně působil v Praze, co se jeho advokátské praxe týká tak zastupoval panoptikum rozdílných osob - od alžírských bojovníků z FLN (včetně jeho manželky Džamily Bouhired), přes bojovníky palestinské a libanonské, po teroristy jako byli Magdalena Kopp a Šakal Carlos, nacistického zločinec Klause Barbieho, africké diktátory nebo po Rudé Khméry.

Linky ke stažení:
http://rapidshare.com/files/182409132/TA.part01.rar
http://rapidshare.com/files/182411627/TA.part02.rar
http://rapidshare.com/files/182413397/TA.part03.rar
http://rapidshare.com/files/182415100/TA.part04.rar
http://rapidshare.com/files/182416980/TA.part05.rar
http://rapidshare.com/files/182418695/TA.part06.rar
http://rapidshare.com/files/182420366/TA.part07.rar
http://rapidshare.com/files/182424133/TA.part08.rar
http://rapidshare.com/files/182427694/TA.part09.rar
http://rapidshare.com/files/182429390/TA.part10.rar
http://rapidshare.com/files/182431284/TA.part11.rar
http://rapidshare.com/files/183062884/TA.part12.rar
http://rapidshare.com/files/183064391/TA.part13.rar
http://rapidshare.com/files/183067371/TA.part14.rar
http://rapidshare.com/files/183070066/TA.part15.rar
http://rapidshare.com/files/183070814/TA.part16.rar

Nadchlo mě:

2010-06-10T15:29:00.000+02:00

Stalo se za bílého dne / Es geschah am hellichten Tag (1958)
http://www.csfd.cz/film/124966-stalo-se-za-bileho-dne/
http://www.imdb.com/title/tt0051588/

Pokud se mi podaří zprovoznit připojení tak to někam zkusím uploadnout...

I'm the Angel of Death: Pusher III

2010-06-07T15:31:00.000+02:00

Včera jsem si zopakoval Pusher 3 - a co dodat, pořád nejlepší... !

Pusher 3 (2005) - CSFD

...From the moment Milo smokes the heroin, his night begins to spiral out of control. Though the events that transpire have nothing to do with his drug use, his bad decision-making is only compounded by the ever-increasing volume of heroin in his bloodstream, and things begin to happen to him, rather than because of him. A simple decision to sell off the ecstasy for some quick cash results in two unfamiliar dealers using his club as their base for an attempt to sell a girl into sex slavery, and a baffled Milo finds himself waiting on them hand and foot. And a day that began at an NA meeting ends, chillingly, with dismemberment and death...

Download:
http://rapidshare.com/files/113609633/NWR_PIII.part01.rar
http://rapidshare.com/files/113611102/NWR_PIII.part02.rar
http://rapidshare.com/files/113612620/NWR_PIII.part03.rar
http://rapidshare.com/files/113614210/NWR_PIII.part04.rar
http://rapidshare.com/files/113615749/NWR_PIII.part05.rar
http://rapidshare.com/files/113617436/NWR_PIII.part06.rar
http://rapidshare.com/files/113618953/NWR_PIII.part07.rar
http://rapidshare.com/files/113620425/NWR_PIII.part08.rar
http://rapidshare.com/files/113621979/NWR_PIII.part09.rar
http://rapidshare.com/files/113623628/NWR_PIII.part10.rar
http://rapidshare.com/files/113625218/NWR_PIII.part11.rar
http://rapidshare.com/files/113626786/NWR_PIII.part12.rar
http://rapidshare.com/files/113628307/NWR_PIII.part13.rar
http://rapidshare.com/files/113629988/NWR_PIII.part14.rar
http://rapidshare.com/files/113630550/NWR_PIII.part15.rar

Rar Password: www.surrealmoviez.info

Perspektivy krajně pravicového hip-hopu v Česku

2010-06-02T15:38:00.000+02:00

Zajímavý článek z časopisu REXTER na téma poněkud podivné nedávné metamorfózy některých nácků.

„Je jedno jestli hudba je negerská či židovská, podstatné je to, co my s ní uděláme a jestli jí uděláme lepší. Hudba je výborný komunikační prostředek, tak proč toho nevyužít.“ Puma

Autonomní nacionalismus představuje nejvýznačnější trend v prostředí středoevropské krajní pravice. Pro tento koncept je příznačná volná organizační forma v podobě autonomních skupin, jejichž hlavními přednostmi jsou vysoká akceschopnost a resistence vůči infiltraci státními orgány. Zároveň se autonomové vyznačují důrazem pokládaným na verbování nových příznivců prostřednictvím opuštění skinheadské image a osvojení si momentálně populárních subkultur mládež. Ať už se jedná o hardcore či taneční scénu, skateboard nebo hip-hop, považují za důležité nevymezovat se vůči těmto atraktivním subkulturám, neboť to výrazně limituje počty příznivců. Jinými slovy, prizmatem autonomního nacionalismu nejsou již členové těchto subkultur chápání jako oponenti, nýbrž jako potenciální sympatizanti. Jejich subkulturní založení už nepřekáží nacionálně socialistickému uvědomění, jež ovšem převážně zůstává v rámci tradiční tematiky krajní pravice (Vejvodová 2008).

Článek v PDF

ukradeno via @ THORGRIM

Joe Sacco - Footnotes in Gaza

2010-05-09T10:59:00.000+02:00

Staženo a zatím nepřečteno - nicméně Joe Sacco je pro mě asi momentálně to nejzajímavější co současný komix s politickým přesahem může nabídnout.

Joe Sacco - Footnotes in Gaza

From the great cartoonist-reporter, a sweeping, original investigation of a forgotten crime in the most vexed of places

Rafah, a town at the bottommost tip of the Gaza Strip, is a squalid place. Raw concrete buildings front trash-strewn alleys. The narrow streets are crowded with young children and unemployed men. On the border with Egypt, swaths of Rafah have been bulldozed to rubble. Rafah is today and has always been a notorious flashpoint in this bitterest of conflicts.

Buried deep in the archives is one bloody incident, in 1956, that left 111 Palestinians dead, shot by Israeli soldiers. Seemingly a footnote to a long history of killing, that day in Rafah—cold-blooded massacre or dreadful mistake—reveals the competing truths that have come to define an intractable war. In a quest to get to the heart of what happened, Joe Sacco immerses himself in daily life of Rafah and the neighboring town of Khan Younis, uncovering Gaza past and present. Spanning fifty years, moving fluidly between one war and the next, alive with the voices of fugitives and schoolchildren, widows and sheikhs, Footnotes in Gaza captures the essence of a tragedy.

As in Palestine and Safe Area Goražde, Sacco’s unique visual journalism has rendered a contested landscape in brilliant, meticulous detail. Footnotes in Gaza, his most ambitious work to date, transforms a critical conflict of our age into an intimate and immediate experience.

Recenze z NY Times

Ke stažení v angličtině z rapidshare ve formátu CBR tady a tady.
Jinak české vydání snad připravuje nakladatelství BBART
Program na čtení CBR

Papežská exploatace

2010-05-07T11:10:00.000+02:00

Letošek vypadá filmově výživně v mnoha směrech - narazil jsem na chystané DVD tohodle ztraceného klenotu ze 70. let:)

Gone With the Pope (2010) (alias Kiss the Ring)
IMDB a WIKI

Grindhouse exploitace ze 70. let, chlapika jmenem Duke Mitchell, ktery sve filmy pise, reziruje a hraje v nich me okouzlila uz svym nametem. Pribeh party trestancu, ktera planuje unest papeze a za jeho propusteni pozadovat vykupne 1$ od kazdeho katolika na svete me okouzlil, stejne jako bajecny trailer, ktery osciluje nekde mezi krvavou jizdou, dada a klasickou rozvernosti sedmdesatek, vcetne bajecne hudby. Trailer je tady a vypada zatracene dobre:

Podle traileru i hodnoceni pusobi pomerne hodne lakave i predesle dilo pana tvurce - honosici se nazvem Massacre Mafia Style, z roku 1978, popisovane jako mix mezi Kmotrem a Spinavymi ulicemi a hlavne bezesporu originalnim soundtrackem:

Zpívající krejčí v Hamadánu

2010-04-02T12:32:00.000+02:00

A nostalgie nejvetsi - jsem se po dlouhe dobe rozvzpomnel na kratke video, ktere jsem natacel pred lety v Iránu (kvalita 0 - toceno na digikompakt) zpivajiciho prodavače Šáha Ahmada, velkého fanouška tradičního iránského zpěvu. Chlapíky jsem potkal ve městě Hamadán, kam jsem dorazil uprostřed noci - našel jsem azyl u nich v krejčovské dílně, kde vyráběly ručně obleky a kde je to zpívání právě točené. Dílna kterou měl dohromady Ali Kalepach a Ahmad byla polepená bizarními fotkami Van Damma a kulturistů, voněl těm čaj a naučil jsem se tam hrát karetní hru Hokm. A i když saudades po Brazílii jsou větší, tak Irán bych navštívil někdy rozhodně znova rád.

Nobi: Ohňě na planinách

2010-04-01T12:35:00.002+02:00

Dneska jsem se rovzpomnel, ze si musim nutne v nejblizsich dnech koupit knížku Ohně na planinách od Šohei Óoky - knížka koukám na Kosmasu podstatně levnější než v knihkupectví (přece jenom 60 kč vs cca 230kč je znát). Knížku jsem bohužel zatím nečetl, znám jen její filmovou adaptaci od Rona Ichikawi, kterou ale když už jsme tu minule načali japonské filmy, považuju za jeden z mé asijské top 10 - jelikož kniha má být údajně (vlastně ostatně jak už tto bývá) ještě lepší, takže sázka na jistotu :)

Anotace knížky:
Pozoruhodná kniha japonského autora Šohei Óoky je zasazena do roku 1944, kdy japonská armáda čelila americké invazi na Filipínách. Špatné zásobování, nedostatek léků i hmotné podpory přivedly ustupující japonské jednotky na pokraj vyčerpání i k naprostému morálnímu rozkladu. Vojáci se rozprchli do hor s vyhlídkou na smrt hladem nebo vlastní rukou, resp. k tomuto účelu přiděleným granátem; nechat se zajmout bylo dle kodexu japonské císařské armády nepřijatelné.

Hrdinou románu Ohně na planinách je svobodník Tamura, nemocný tuberkulózou, kterého zapudila vlastní jednotka a odmítl polní lazaret, a tak je odsouzen k deprimující izolaci od světa lidí. Ponechán sobě samému protlouká se filipínskou džunglí v neustálém ohrožení života, s nepatrnou nadějí na záchranu. Šóhei Óoka v tomto psychologickém románu prozkoumává hranice lidství, líčí příběh člověka v mezní situaci, kterého hlad, samota a beznaděj přivedou na okraj šílenství. Ohně na planinách jsou jednou z nejpůsobivějších výpovědí o zrůdnosti války ve světové literatuře.

Šóhei Óoka (1909–1983) je jedním z vůdčích představitelů první vlny tzv. japonské poválečné literatury, která přinesla protiválečné postoje, psychologickou metodu a snahu o realistické zachycení skutečnosti. Jeho tvorbu ovlivnily rozhodující měrou zážitky z filipínské fronty a z amerického zajateckého tábora. Jeho nejznámější román Ohně na planinách (Nobi), v Japonsku vyznamenaný literární cenou, vyšel v mnoha překladech a byl rovněž zfilmován.

film na ČSFD a na IMDB

Žižkův Avatar

2010-03-27T12:40:00.000+01:00

...
Idylický portrét domorodců s modrou kůží nás navíc činí dokonale slepými vůči jejich vlastní utiskovatelské hierarchii, která v jejich světě nepochybně musí existovat vzhledem k tomu, že mají princeznu. Lekce filmu je tedy jasná: jedinou volbu, kterou domorodci mají, je být lidmi spaseni, nebo zničeni - v obou případech jsou loutkami v lidských rukou. Jinými slovy, mohou si zvolit mezi tím, zda se chtějí stát obětí brutální imperialistické reality, nebo zda přistoupí na roli, kterou jim přiřkla fantazie bílého muže.

Ve stejné době, kdy film vydělává peníze po celém světě, když ani ne za tři týdny od premiéry vydělal miliardu dolarů, odehrává se cosi, co nápadně připomíná zápletku filmu. Hory na jihovýchodě indického státu Urísa, které jsou domovem národa Kondh, byly prodány těžařským společnostem, které zde hodlají zahájit těžbu rozsáhlých ložisek bauxitu (jejichž hodnota se odhaduje na 400 bilionů dolarů). V reakci na tento projekt propuklo maoistické (naxalitské) ozbrojené povstání, které potvrdilo starou pravdu, že přírodní bohatství může být prokletím.

„Rudý teror"
Arundhati Royová v Outlook India píše, že maoistická gerilová armáda „je téměř výlučně složená z propastně chudých příslušníků kmene, kteří žijí v podmínkách chronického hladu, s jakým se jinak setkáváme jen v subsaharské Africe. Jsou to lidé, kteří ani po šesti desetiletích indické nezávislosti nemají přístup ke vzdělání, zdravotní péči či ochraně ze strany soudního systému. Jsou to lidé, kteří jsou po desetiletí systematicky sdíráni malými podnikateli a lichváři a jejichž ženy jsou téměř pravidelně znásilňovány policisty a zaměstnanci lesní správy.

Na jejich návratu k něčemu, co alespoň vzdáleně připomíná lidskou důstojnost, mají nemalý podíl maoističtí povstalci, kteří s nimi žijí, pracují a bok po boku bojují už několik desetiletí. Pokud příslušníci kmene vzali do ruky zbraň, učinili tak pouze proto, že vláda, od které se jim v minulosti dostalo jen násilí a lhostejnosti, je nyní chce připravit dokonce i o to poslední, co jim ještě zbývá - o jejich zemi. Jsou přesvědčeni, že když ji nebudou bránit, budou zničeni. Jejich otrhaná, podvyživená armáda, jejíž většina bojovníků nikdy v životě neviděla vlak nebo autobus či dokonce ani malé město, bojuje za zachování holé existence."

Indický premiér označil povstání za „největší vnitrostátní bezpečnostní hrozbu"; mainstreamová media ho líčí jako extremistický odpor vůči pokroku a jsou plné zpráv o „rudém terorismu", který nahrazuje zvěsti o „islámském terorismu". Není divu, že vláda reaguje rozsáhlými vojenskými operacemi proti „maoistickým základnám" v pralesích centrální Indie. A není pochyb o tom, že se obě strany v této brutální válce dopouštějí násilí v míře odpovídající tomu, jak radikální je maoistická „lidová pravda".

Avšak bez ohledu na to, jak dalece se toto násilí rozchází s naším liberálním vkusem, nemáme právo ho odsuzovat. Proč? Protože jejich postavení přesně odpovídá postavení hegelovských rabů: naxalističtí povstalci v Indii jsou hladovějícím domorodým národem, jemuž je odpírána minimální míra důstojného života a který bojuje za holé přežití. Kde je tady Cameronův film? Nikde! V Uríse nemají domorodé princezny, které čekají na bílé hrdiny, aby je svedly, a ti pak zachránili jejich národ. Jsou zde jen maoisté, kteří mobilizují hladovějící farmáře. Film nás tedy dovoluje praktikovat standardní ideologickou selekci: můžeme sympatizovat s idealizovanými domorodci a současně odvracet pohled od jejich reálného boje. Titíž lidé, kteří se zalíbením sledují film a obdivují jeho domorodé bojovníky, by s největší pravděpodobností na naxalitské povstalce shlíželi s neskrývaným opovržením jako na teroristické hrdlořezy. Skutečným avatarem je tedy samotný Avatar - film, jenž nahrazuje realitu.
...

Kredit @JUVIA
Více na Literárkách

Rubem Fonseca: Mistr brutálních povídek

2010-03-24T12:50:00.001+01:00

Mistr "brutálních" povídek
O otci tzv. brutalismu
Zuzana Burianová

Přestože je Rubem Fonseca autorem osmi románů a dvou novel, literární kvality prokázal především v oblasti krátké prózy. Od své prvotiny, knihy povídek Vězni, vydal dalších deset povídkových souborů, nepočítaje antologie a kompletní sebrání krátkých próz z roku 1994. Za více než čtyři desetiletí jeho tvorba prošla pochopitelnými stylistickými proměnami: v té nejobecnější rovině kritika hovoří o posunu od prvotního období formálního experimentu a vlivu neonaturalismu, přes fázi inspirovanou ultrarealismem, až k subjektivněji laděnému (nadále ovšem výrazně kritickému) realismu, jenž se prosazuje od konce osmdesátých let a klade větší důraz na umělecké aspekty s využitím postmoderních postupů.
*
Nicméně v kontextu brazilské literatury a v povědomí čtenářů mu náleží místo především coby otci tzv. brutalismu. Tento nový, „brutální" způsob psaní, typický pro jeho texty ze sedmdesátých let, se vyznačuje tendencí zachycovat, prostřednictvím specifického jazyka využívajícího slang a argot riodejaneirské spodiny, existenciální drama jedince, násilí a agresivitu v mezilidských vztazích příznačné pro každodenní realitu velkoměstského života. Jde vlastně o snahu zobrazit odvrácenou tvář moderní Brazílie, v protikladu k mytizujícímu obrazu smyslné karnevalové kultury, která má v obměněných podobách dodnes výrazné místo nejen v literatuře (viz například u nás známé filmy Hlavní nádraží, Město bohů nebo Vzpoura ve věznici Carandiru).

Prvky brutalismu se objevují v povídkové knize Obojek a plně se prosazují v románu Morelův případ (O caso Morel, 1973) a v některých prózách souborů Šťastný nový rok (Feliz Ano Novo, 1975) a Výběrčí (O Cobrador, 1979). V posledním uvedeném díle se nachází stejnojmenná povídka, kterou je možno považovat za exemplární ukázku a současně i určité vyvrcholení tohoto stylu; získala literární cenu, cenzura však poté její publikaci na dlouhou dobu zakázala. Portrét mladíka, společenského outsidera, jenž s chladnou surovostí na potkání vraždí příslušníky privilegované menšiny, aby si „vybral účty" za to, co mu bylo společností odepřeno (tyto „dluhy" lapidárně vyjmenovává: „...všichni mi dlužíte! Dlužíte mi jídlo, ženský, postel, boty, dům, auto, hodinky, zuby"), představuje děsivou alegorii násilí a totální absence dialogu mezi jednotlivými vrstvami brazilské společnosti. V závěru povídky protagonista přechází, s tvrzením, že „zabíjet jednoho po druhém je věcí mystiky a od té už se oprostil", k teroristickým akcím ve velkém za pomocí své milenky (patřící pro zajímavost ke společenské smetánce). Jeho vzpoura se odehrává nejen cestou přímé fyzické likvidace těch „druhých", ale také na poli literárním - prostřednictvím agitační poezie plné vulgarismů. Literatura stejně jako zločin jsou zde chápány coby radikální formy protestu. Ačkoli v tomto případě jde spíše o zabijáka hrajícího si na umělce, motiv umělce zapleteného do zločinu není u Fonseky ojedinělý.

Dobrý příběh musí končit smrtí
Těžištěm „brutálních" próz jsou limitní situace provázené určitou formou násilí; smrt, ať už doslovná či metaforická, bývá jejich nedílnou součástí. Na jedné straně se nepochybně jedná o literární projekt, který dobře vystihuje výrok spisovatele z povídky „Tlusté střevo" (in Šťastný nový rok), jehož lze považovat za autorovo alter ego: „Vždycky jsem byl přesvědčen, že dobrý příběh musí končit něčí smrtí. Zabíjím lidi dodnes." Na straně druhé jde o vnímání násilí jako jednoho ze základních principů městského života, jako historické konstanty ve společnosti. Na této tematice není samozřejmě nic nevšedního, patří k nejčastějším literárním námětům. Typicky „fonsekovské" je jednak úzké propojení obsahové a stylové roviny - násilí a agresivita se výrazně odrážejí i v jazyce -, a dále perspektiva vyprávění - prostřednictvím ich-formy bývá čtenář zasvěcen do psychiky zločinců, jež děsí amorálností a cynismem. V době, která prostřednictvím médií člověka neustále bombarduje apokalyptickými obrazy, volí Fonseca ještě větší intenzitu brutality, aby vyburcoval z otupělosti a snížené citlivosti vůči násilí. Jak se praví v povídce „Tlusté střevo", násilná smrt již lidi nechává zcela chladnými. Co děsí, je smrt civilní, sešlostí stářím či nemocí. Ta se dnes odehrává stále více v ústraní, je tabuizována a vnímána jako obscénní. Nazývá ji novou pornografií, „Pornografií smrti", a staví ji do opozice k „Pornografii života" - tomu, co obhájci dobrých mravů považují tradičně za pornografii a co je podle něj ve skutečnosti vyjádřením oslavy života a rezistence proti smrti.

Kniha Šťastný nový rok, z níž pochází uvedený překlad stejnojmenné povídky, je kuriózní ukázkou absurdity cenzurních zátahů za vojenské diktatury (kdy bylo mimochodem zakázáno více knih než v době inkvizice a monarchie; jen v letech 1974 až 1978 to bylo na pět set titulů). Vyšla v roce 1975 a záhy se stala národním bestsellerem. Do roka se prodalo na třicet tisíc výtisků a připravovalo se čtvrté vydání, když přišel její zákaz. Cenzoři se dlouho nemohli shodnout na tom, jaký důvod zákazu uvést; zmiňovali šokující násilí, vulgární jazyk, otevřenou erotiku, sexuální zvrácenosti a úchylky, jež útočí na morálku a dobré mravy. Požádali dokonce renomovaného literárního vědce, aby vypracoval posudek, v němž by uvedl, zda je knihu možné považovat za pornografickou. Ačkoli ten došel k jednoznačnému závěru, že nikoli, kniha byla přes protesty literární veřejnosti stažena z oběhu s oficiálním tvrzením, že zachycuje „nezvyklé násilí, ověnčené aureolou beztrestnosti", jež je „průměrnému brazilskému občanovi zcela cizí". Na všechny útoky a obvinění Fonseca odpovídal, že věci, o nichž píše, se každodenně dějí. „Jako by byl objevitel Richterovy stupnice zodpovědný za zemětřesení," prohlásil při jedné příležitosti. Nicméně vzhledem k táhlé soudní při, kterou inicioval za zrušení zákazu, se kniha v Brazílii dočkala dalšího vydání až o čtrnáct let později, v roce 1989, poté, co už vyšla v překladech do několika cizích jazyků.

Vědomí moci a kvality vraždicích nástrojů
Patnáct krátkých próz, jimiž je soubor tvořen, prohlubuje tematické okruhy předchozích tří autorových knih: osamělost, dezorientace a prázdnota moderního člověka, nemožnost komunikace v mraveništi velkoměsta, společensky nepřijatelné sexuální chování, jako je prostituce nebo homosexualita. Povídky se vyznačují úsečným, strohým stylem, eliptickou strukturou založenou na perspektivě první osoby, dialozích a rychlém ději, který připomíná střídající se záběry filmové kamery. Téměř ve všech je v různých formách a intenzitě přítomný motiv násilí - od explicitního fyzického násilí v podobě vražd, rituálního usmrcení či znásilnění, přes sebevraždy, domácí násilí a ublížení na zdraví, až po psychologické vydírání, sociální a rasovou diskriminaci nebo kulturní manipulaci.

Nejvyšší koncentraci brutality nalezneme v prózách, kde se vraždí. Ponecháme-li stranou „Loď Catrineta", bizarní vyprávění o kanibalském iniciačním rituálu portugalského šlechtického rodu, které lze považovat spíše za svéráznou ukázku Fonsekova černého humoru, jsou to povídky „Šťastný nový rok", „Večerní projížďka I a II" a „74 stupňů". Šokují chladnokrevností vražd, absurditou motivů, naprostou absencí výčitek svědomí ze strany jejich aktérů. Nezáleží na tom, jakého jsou pohlaví nebo z jaké společenské vrstvy pocházejí. Ať už jde o ostřílené zločince z riodejaneirského podsvětí, kteří přepadnou účastníky silvestrovského večírku v luxusní vile, úspěšného podnikatele a otce spořádané rodiny, jenž každý večer zabíjí pečlivě vybrané chodce během projížďky v novém jaguáru, nebo o lesbické přítelkyně, které jen tak z nudy ubijí své milence, fyzická likvidace druhého je pro ně věcí zcela přirozenou, přinášející pocit uvolnění a euforie. Vychutnávají si vědomí moci a obdivují kvality vraždicích „nástrojů", opájejí se vědomím, že díky své rafinovanosti či společenskému postavení nebudou nikdy odhaleni.

Vzhledem k častému sociálnímu podbarvení konfliktů, jež Fonseca zachycuje, by se mohlo zdát, že násilí má u něj především třídní příčiny. Některými kritiky byl také výlučně interpretován jako autor kritizující chudobu a sociálně-ekonomické uspořádání rozvojové země. To je ovšem zjednodušující závěr. V centru jeho pozornosti není střet společenských vrstev, ale střet jedince s druhým, stejně jako se sebou samým. Rozpory vycházející ze sociální struktury brazilské společnosti mohou tento konflikt sice umocňovat, nikoli však plně vysvětlovat. Samotná touha zabíjet vyvěrá z temných hlubin lidského „já" a nelze ji podmínit jen sociologicky. Fonsekovy postavy mnohdy páchají zločiny ze zcela iracionálních důvodů. Jak praví jedna z nich: „Je tak lehké zabít jednu či dvě osoby, zvlášť když pro to nemáte důvod."

V češtině vyšla z knihy Šťastný nový rok povídka „Osamělá srdce" ve výboru Černý román a jiné povídky. Jako ukázku autorova „brutálního stylu" zde nabízíme překlad povídky, která dala název celému souboru.

ad časopis HOST

Století Kurosawy

2010-03-23T15:10:00.002+01:00

Před sto lety se narodil Akira Kurosawa - pro mě spolu s Kobajašim, Okamotem, Imamurou, Gošou a dalšími to nejlepší z té staré klasické generace japonských filmařů...

"In all my films, there's three or maybe four minutes of real cinema." Akira Kurosawa

Akira Kurosawa, císař japonského filmu
Tokio/Praha 21. března (ČTK) - Oscarový tvůrce Akira Kurosawa se narodil před 100 lety, 23. března 1910. Ačkoli se režisér a scenárista těšil uznání ve světě, v "zemi vycházejícího slunce" často slýchal kritiku, že není dost japonský. Kurosawovy snímky Rašomon, Sedm samurajů, Krvavý trůn nebo Rudovous patří do zlatého fondu kinematografie. Byl znám svým perfekcionismem, lpěním na maličkostech i extravagancí. Jeho snímky jsou často postaveny na příbězích lidí, kteří ve vyhrocené situaci musejí volit mezi dobrem a zlem.

"Fascinujícím zdrojem inspirace pro západní filmaře bylo to, že Kurosawa byl novátor filmového média. Přistupoval originálním způsobem ke střihu, k inscenování scén. Byl to on, kdo ve větší míře začal využívat snímání především akčních scén několika kamerami najednou. Velmi vynalézavě pracoval s rytmem filmu, pracoval se zpomalenými záběry. Formální postupy zkrátka využíval zdařile pro lepší vyznění filmové poetiky," přiblížil osobnost japonského tvůrce filmový publicista Jiří Flígl.

Kurosawa byl i zosobněním umělce, pro něhož je tvorba doslova otázkou života a smrti - tvůrčí a finanční krize jej počátkem 70. let dohnala až k pokusu o sebevraždu.

K filmu tokijský rodák přičichl koncem 30. let, kdy dělal asistenta režie. Sám debutoval v roce 1943 příběhem Sugata Sanširo o zápasníkovi juda z období meidži Do konce 40. let pak Kurosawa natočil desítku filmů, z nichž většina líčila válkou poznamenané Japonsko. Za pozornost stojí například snímek o osudech lékaře na periferii města Opilý anděl (1948). V hlavní roli se objevil tehdy neznámý Toširo Mifune, který se později stal Kurosawovým dvorním hercem (hrál v 16 jeho filmech) a pronikl až do Hollywoodu.

Mezinárodní proslulost si režisér vydobyl Rašomonem (1950) - příběhem z 10. století o zločinu vyprávěném střídavě z pohledu několika postav. Snímek zvítězil na mezinárodním festivalu v Benátkách a v roce 1952 získal i Oscara za nejlepší zahraniční film. Některá Kurosawova díla se dočkala také západních verzí. Trhák Sedm samurajů (1954), který pravidelně figuruje mezi nejlepšími filmy všech dob, natočil John Sturges jako klasický western Sedm statečných. Tělesná stráž byla přetočena hned dvakrát - jako western Pro hrst dolarů a jako gangsterka Poslední zůstává.

Kurosawa zase naopak s oblibou čerpal náměty ze západní literární tradice. Je autorem přepisů dvou Shakespearových dramat - divoké verze Macbetha Krvavý trůn (1957) a přepisu Krále Leara nazvaného Ran (1985). Zfilmoval i Dostojevského Idiota (pod názvem Hakuči, 1951) kterého situoval do tehdejšího Japonska. Tamní produkční firmy se ale ke Kurosawovým projektům stavěly dlouho záporně. Pracovat tedy mohl jen díky zahraniční podpoře.

V roce 1975 natočil v japonsko-ruské koprodukci oscarový epos Děrsu Uzala. Další vstřícnosti se mu dostalo od dvou jeho amerických obdivovatelů - Coppoly a Lucase, kteří mu umožnili zrealizovat Kagemušu (1981), oceněného v Cannes Zlatou palmou. Na filmu Ran se zase podíleli Francouzi. Laureát čestného Oscara za celoživotní dílo zemřel 6. září 1998 ve věku 88 let uprostřed práce na dvou dalších scénářích.

+ video o Kurosawovi s Jiřím Flígrem

The Sexual Life of The Savages

2010-03-21T15:15:00.000+01:00

A ještě něco k poslechu - tentokrát mimo klasickou brazilskou škatuli :)

"The Sexual Life of The Savages" traces the story of a set of Brazilian groups who took their inspiration from US groups such as ESG, Liquid Liquid, Arto Lindsay (himself a Brazilian) and DNA, James White and The Contortions as well as UK groups such as A Certain Ratio, The Pop Group, Joy Division, Gang of Four, Cabaret Voltaire and New Order. With groups like LCD Soundsystem, The Rapture, Chicks On Speed, Le Tigre, Liars, Radio 4 and other contemporary punk/dance bands taking their influences from this period, the music of these groups (all of whom have remained unknown outside of Brasil until now) will be a revelation. The title from the album relates to the complicated relationship Brazilian musicians have with the music of the US and their ironic perception of how Brazilian music is seen outside the country.

DOWNLOAD

Thomas Paine

2010-03-19T15:18:00.001+01:00

Tip na výborný kauf ! Levné knihy na webu avizují ve slevě knihu "Thomas Paine a jeho Práva člověka" od mého oblíbence Christophera Hitchense, za směšných 39,- Kč, což je myslím částka, která se do tak zajímavých osobností myslím investovat určitě vyplatí... Já do toho jdu rozhodně :)

Thomas Paine je v Čechách bohužel ne moc známá, za to nesmírně zajímavá postava nejen americké historie. Revolucionář, spisovatel, filosof, skeptik, antiklerikál a osvícenec, jeden z tzv. Otců zakladatelů a zejména proponent několika nesmírně hodnotných a na svou dobu progresivních myšlenek a úvah, především však historická ikona a hlasitý zastánce všeho co se týče základních a přirozených lidských práv, rovnoprávnosti a otevřené a solidární společnosti. Člověk jehož myšlenky ovlivnili široké politické spektrum od anarchistů přes liberály až po sociální demokracii, především v anglosaském světě. Autor řady kouzelných citáty jak co se týče právě Lidských práv, stejně tak jeho ještě známější (a vůči křesťanství trefně a hutně nesmlouvavé) knihy Věk rozumu :)

Levné knihy
Thomas Paine na WIKI

Ta nejlepší peepshow pod sluncem!

2010-03-17T15:21:00.001+01:00

Peep Show - pro me spolu s tim co dela Ricky Gervais, asi to uplne nejvtipnejsi a nejzajimavejsi ze soucasneho humoru...

Seriál líčí život dvou spolubydlících – třicátníků, kteří jsou oba trochu mimo. Krom toho nemají stydlivý úvěrový úředník Mark (David Mitchell) a rádobyúspěšný hudebník Jeremy (Robert Webb) mnoho společného. Snad ještě urputnou snahu dostat se do kalhotek ženám ve svém okolí. Ta hlavní protagonisty leckdy zavádí do různých absurdních a komických situací, a proto se kolem ní točí většina děje seriálu. Hlavní hrdiny doplňuje několik dalších vtipných postav, mezi nimiž vyčnívá Jeremyho kamarád – světák Super Hans. Peep Show je zasazena do prostředí šedivého londýnského předměstí a Mark s Jeremym se pohybují v podstatě jen mezi svým zanedbaným bytem, barem a kanceláří.

Peep Show je specifická hojností vnitřních monologů, které k sobě Mark i Jeremy vedou. Divák tak kromě toho, co říkají, slyší i to, co si myslí. Což vysvětluje jejich navenek často podivínské chování a dodává mu ještě komičtější rozměr. Peep Show je vtipnější než Ordo Lumen Templi, a tak se není co divit, že v roce 2007 vyhrála British Comedy Awards. Seriál byl poprvé uveden v roce 2003 a v současnosti se chystá šestá série. (zdroj peepshow.xf.cz/)

První serie ke stažení - tahle první série česky otitulkovaná, bohužel kvalitu titulků, ale neznám, nemel by ale byt problem pripadne sehnat anglicke

ČSFD a IMDB a WIKI

Gal Costa - Trem das onze (1973)

2010-03-16T15:34:00.000+01:00

Něco na spravení nálady !

Salinui chueok / Memories of Murder (2003)

2008-08-20T13:48:00.003+02:00

Tenhle korejský thriller rozhodně zasluhuje zvýšenou pozornost - já popravdě velký příznivec korejské kinematografie nejsem, její drtivá většina jde mimo mě, ale to rozhodně neplatí o tomhle filmu. Mrazivý, nelítostný, ale hlavně nesmírně atmosferický příběh, který děsí, ale je uvěřitelný zároveň. Kompaktní jak filmově tak filmařsky. V české distribuci běžel trochu zmateně buď jako Pečeť vraha nebo Vzpomínky na vraha.

Salinui chueok / Memories of Murder (2003)
odkaz na IMDB a CSFD

Tento film, který u domácího publika trhal návštěvnické rekordy, patří k nejdiskutovanějším korejským titulům roku 2003. Příběh je inspirován skutečnými událostmi - sérií vražd, k nimž došlo v letech 1986 - 1991 v okolí městečka Hwa-Sung nedaleko Soulu. V průběhu šesti let policisté postupně nacházejí těla deseti znásilněných a zavražděných žen. Mezi oběťmi je jednasedmdesátiletá babička i třináctiletá školačka a neexistuje mezi nimi žádná zjevná souvislost, žádné vodítko kterého by se kriminalisté mohli chytit. Detektivové Cho, Park a Seo vyslechnou na 3 000 podezřelých, do akce se postupně zapojí 300 000 policistů. Jenže chytit a usvědřit nevypočitatelného sériového vraha, jehož chladnokrevnost je noční můrou i pro zkušené profesionály, je úkol, který zřejmě přesahuje lidské síly...
Režisér Bong Joon-ho svůj film věnoval deseti ženám, které, kdyby nebylo oněch deseti děsivých deštivých večerů, ještě mohly žít.

linky na rapidshare:

CD1
http://rapidshare.com/files/19670999/M1m2o3M4.1.Def.part1.rar
http://rapidshare.com/files/19671232/M1m2o3M4.1.Def.part2.rar
http://rapidshare.com/files/19671434/M1m2o3M4.1.Def.part3.rar
http://rapidshare.com/files/19671608/M1m2o3M4.1.Def.part4.rar
http://rapidshare.com/files/19671798/M1m2o3M4.1.Def.part5.rar
http://rapidshare.com/files/19671948/M1m2o3M4.1.Def.part6.rar
http://rapidshare.com/files/19672374/M1m2o3M4.1.Def.part7.rar
http://rapidshare.com/files/19672044/M1m2o3M4.1.Def.part8.rar

CD2
http://rapidshare.com/files/19672351/M1m2o3M4.2.Def.part1.rar
http://rapidshare.com/files/19672612/M1m2o3M4.2.Def.part2.rar
http://rapidshare.com/files/19672639/M1m2o3M4.2.Def.part3.rar
http://rapidshare.com/files/19672886/M1m2o3M4.2.Def.part4.rar
http://rapidshare.com/files/19672912/M1m2o3M4.2.Def.part5.rar
http://rapidshare.com/files/19673140/M1m2o3M4.2.Def.part6.rar
http://rapidshare.com/files/19673177/M1m2o3M4.2.Def.part7.rar
http://rapidshare.com/files/19673227/M1m2o3M4.2.Def.part8.rar

Rar Password: None
Select subtitles here (2CD version, of course):
http://www.opensubtitles.org/en/search/sublanguageid-eng/idmovie-2076

Polissons et galipettes (2002)

2008-08-13T14:42:00.004+02:00

Polissons et galipettes (2002) - odkaz na IMDB zde

Abychom to tu nedrželi v nějáké příliš sterilní náladě - tak mým příspěvkem pro dnešek bude tenhle soubor 12 kouzelných, pravděpodobně nejstarších pornosnímků vůbec, z let 1905 až 1930, které za svůj vznik vděčí pravděpodobně poměrně osvícenskému a pokrokovému účelu, jako naučné filmy pro mladé návštěvníky nevěstince, kterí se zde rozhodli zbavit svého panictví. Film sestavil Michel Reilhac .)

Download přes rapidshare via fmddl, bez hesla a ZDE

Slavoj Žižek: Pokusy uniknout logice kapitalismu

2008-08-09T15:52:00.002+02:00

Text byl uveřejněn v London Review of Books, roč. 21, č. 21, 28. 10. 1999. Ve zkrácené podobě v časopise Listy 6/2005. Z angličtiny přeložil Štěpán Steiger.

Slavoj Žižek: Pokusy uniknout logice kapitalismu

Recenze knihy „Vaclav Havel: A Political Tragedy in Six Acts“ (Václav Havel: politická tragedie v šesti jednáních), napsal John Keane, Bloomsbury 1999

Zdálo by se, že život Václava Havla je příběhem člověka, jehož úspěch nemá obdoby: filosof-král, člověk, jenž spojuje politickou moc s globální morální autoritou srovnatelnou jenom s autoritou papeže, dalajlámy nebo Nelsona Mandely. A právě tak jako na konci pohádky, kdy je hrdina odměněn za všechno svoje trápení tím, že se ožení s princeznou, oženil se Havel s krásnou filmovou herečkou. Proč si tedy John Keane zvolil jako podtitul svého životopisu Václava Havla název Politická tragedie v šesti jednáních?

V 70. letech, kdy byl Havel ještě poměrně neznámým českým disidentským spisovatelem, hrál Keane rozhodující úlohu v tom, že s ním seznamoval Západ: organizoval vydávání Havlových politických textů a stal se jeho přítelem. Hodně také učinil pro vzkříšení Havlova pojetí „občanské společnosti“ jako místa odporu vůči režimům pozdního socialismu. Přes toto osobní spojení má Keaneho kniha daleko k hagiografii – ukazuje nám „skutečného Havla“ se všemi jeho slabostmi a idiosynkrasiemi. Keane rozděluje jeho život na šest etap: ranné studentské roky za stalinistického režimu; dramatik a esejista let šedesátých; porážka posledního velkého pokusu o „socialismus s lidskou tváří“ za Pražského jara 1968; léta disidentská a vězeňská, jež vrcholí, když se Havel objeví jako hlavní mluvčí Charty 77; „sametová revoluce“; a konečně prezidentství. Průběžně se nám dostává přemíry „roztomilých slabůstek“, které vůbec nepoškozují obraz Havla jako hrdiny, spíše jako by jeho úspěch ještě více ozřejmovaly. Havlovi rodiče byli bohatí „kulturní kapitalisté“, majitelé slavných barrandovských filmových ateliérů („buržoazní původ“). On sám měl odjakživa neseriózní zvyky (měl rád kolínskou, dlouho vyspával, poslouchal rock) a byl známý svou promiskuitou navzdory slavným dopisům z vězení Olze, manželce dělnického původu. (Když byl v roce 1977 propuštěn z vězení, strávil první týdny svobody s milenkou.) V letech osmdesátých se bezohledně prosazoval jako nejvýznamnější československý disident – když se objevil potenciální protivník, začaly prý kolovat pochybné pověsti o rivalově spojení s tajnou policií. Jako president se proháněl po chodbách obrovského presidentského paláce na dětské koloběžce.

Zdrojem Havlovy tragedie však není napětí mezi veřejnou postavou a „skutečnou osobou“, ba dokonce ani to, že v nedávných letech postupně ztratil charisma. Takové věci jsou příznačné pro každou úspěšnou politickou kariéru (s výjimkou těch politiků, jimž se dostalo milosti předčasného odchodu). Keane píše, že Havlův život se podobá „klasické politické tragedii“, protože byl „plný okamžiků … triumfu pokaženého porážkou“ a poznamenává, že „většina občanů Havlovy republiky si Havla jako prezidenta váží méně než před rokem“. Avšak rozhodujícím problémem je napětí mezi jeho dvěma veřejnými obrazy: obrazem hrdinského disidenta, jenž v tyranském a cynickém vesmíru pozdního socialismu praktikoval „život v pravdě“ a psal o něm, a obrazem postmoderního prezidenta, který si (podobně jako Al Gore) libuje v úvahách ve stylu New Age, jež mají legitimizovat vojenské zásahy NATO. Jak jsme se dostali od osamělého, křehkého disidenta s pomačkanou bundou a nekompromisní etikou, jenž se staví proti všemocné totalitní moci, k prezidentovi, který blábolí o antropickém principu a konci kartesiánského paradigmatu, prezidentovi, který nám připomíná, že lidská práva nám propůjčil Stvořitel, a kterému tleskají v americkém Kongresu pro jeho obranu západních hodnot? Je tato skličující podívaná nutným výsledkem, onou „pravdou“ Havla, hrdinského disidenta? Vyjádřeno Hegelovými pojmy: jak přejde eticky dokonalé „vznešené vědomí“ nepostřehnutelně ve slouhovské „špatné vědomí“? Pro „postmoderního“ demokrata „třetí cesty“ ponořeného do ideologie New Age samozřejmě žádné napětí neexistuje: Havel prostě jde za svým osudem a zasluhuje pochvalu za to, že se nevyhýbá politické moci. Nelze se však nijak vyhnout závěru, že jeho život hluboce poklesl.

...

pokračování na stránkách Socialistického kruhu

Festival Litoměřice 2008

2008-08-09T15:16:00.002+02:00

a ještě pozvánka na filmový festival Litoměřice 2008, který se letos koná po osmé. Mimo už zmiňovaného nejlepšího nepřítele můžete vidět Herzogova Fitzcarralda, Estamiru od Marcose Prada, Szulkinovo Ga, ga sláva hrdinům a další perly.

více informací na oficiálních stránkách festivalu

Můj nejmilejší nepřítel / Mein liebster Feind - Klaus Kinski

2008-08-09T15:02:00.003+02:00

čas dát si nějáký dokument - a to dokument jeden z mých vůbec nejoblíbenějších - Herzogovu filmovou zpověď jeho bezespornu nesmírně plodného, bohatého, ale zároveň nesmírně komplikovaného, profesního vztahu s neméně legendární postavou kinematografie - hercem Klausem Kinskim. Skvělý dokument
Mein liebster Feind - Klaus Kinski (1999) - IMDB

V tomto dokumentárním filmu Werner Herzog mapuje a popisuje komplikovaný vztah s tehdy již zesnulým Klausem Kinskim. Přátelství Kinského, který by se dal označit jako geniální šílenec, zvládající bravurně vyjádřit ty nejniternější pohnutí mysli svých hrdinů a zároveň egocentrickými manýrami terorizovat během natáčení celý štáb a puntičkářského Herzoga, prošlo mnohými obraty a chvílemi přecházelo do otevřené nenávisti, aby pak opět převážilo a dalo vzniknout novému snímku.
Filmem provází sám Herzog, který se vrací na místa společného natáčení a zpovídá účastníky. Tento dokument je jedním z nejzajímavějších portrétů vztahu dvou výjimečných tvůrčích osobností.

Film můžete vidět na plátně v rámci filmového festivalu Litoměřice 2008 v sobotu 23/8 v 11:00 v Kině Máj. Pokud se do Litoměřic nedostanete - zde jsou linky ke stažení, originální znění, AJ titulky, rapidshare, bez hesla:

http://rapidshare.com/files/59188059/mlfkkvh.part1.rar
http://rapidshare.com/files/59192534/mlfkkvh.part2.rar
http://rapidshare.com/files/59196853/mlfkkvh.part3.rar
http://rapidshare.com/files/59201106/mlfkkvh.part4.rar
http://rapidshare.com/files/59205005/mlfkkvh.part5.rar
http://rapidshare.com/files/59208566/mlfkkvh.part6.rar
http://rapidshare.com/files/59211322/mlfkkvh.part7.rar

Alexander Rodchenko

2008-08-07T22:33:00.004+02:00

portrét Vladimíra Majakovského a další nádherné fotografie z 20. a 30. let od Saši Rodčenka na stránkách Masters of Photography

O Alexandru Michailovičovi Rodčenkovi na WIKI a zajímavý článek o prostorovém konceptu na Archiwebu

Pidä huivista kiinni, Tatjana / Drž si šátek, Tatjano

2008-08-06T10:50:00.003+02:00

dnes mám docela sentimentální náladu - a na takovou se musí Kaurismakiho filmy. Tak proč nezačít jedním z jeho nejslavnějších a nejmilejších, filmem Drž si šátek, Tatjano z roku 1994.

Pidä huivista kiinni, Tatjana (1994)
hodnocení ČSFD a IMDB

Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää.

download z rapidshare
http://rapidshare.com/files/127789396/TakeCareofYourScarfTatiana.part1.rar
http://rapidshare.com/files/127801462/TakeCareofYourScarfTatiana.part2.rar
http://rapidshare.com/files/127813127/TakeCareofYourScarfTatiana.part3.rar
http://rapidshare.com/files/127828256/TakeCareofYourScarfTatiana.part4.rar
http://rapidshare.com/files/127843737/TakeCareofYourScarfTatiana.part5.rar
http://rapidshare.com/files/127858685/TakeCareofYourScarfTatiana.part6.rar
http://rapidshare.com/files/128015360/TakeCareofYourScarfTatiana.part7.rar
http://rapidshare.com/files/127981593/TakeCareofYourScarfTatiana.part8.rar
heslo - www.surrealmoviez.info

Music for One Apartment and Six Drummers (2001)

2008-08-03T19:21:00.002+02:00

tak jsem zpět z letošní LFS v Uherském Hradišti, než se zkonsoliduju a napíšu co za filmy jsem viděl a co můžu doporučit dávám sem, alespoň nějaký bonbonek sice ne z UH, nicméně věc, na kterou jsem se dlouhou dobu těšil, dlouhou dobu mi visela na disku a dnes se mi ji podařilo konečně zkouknout - jedná se nesmírně příjemný švédský kraťas

Music for One Apartment and Six Drummers (2001)
IMDB: http://www.imdb.com/title/tt0283326/

k vidění na youtube

Herzog on Herzog

2008-07-27T15:01:00.004+02:00

a jelikož se na týden zase minimálně odmlčím tak přidám ještě jeden bonbonek pro znalé - scan anglického vydání knihy Herzog on Herzog, kterou sepsal božský Werner spolu s Paulem Croninem. Tady je zajímavá recenze na tuto knihu na stránkách Guardianu.
Knížka je ve formátu PDF - ke stažení je zde - za práci se scannerem big up Kane32 z KG

Brook Benton - Mother Nature, Father Time

2008-07-27T12:42:00.003+02:00

a den si zlepšíme pěknou písničkou - s bezesporu pozoruhodným videoklipem. Zesnulý veterán americké pop-music Brook Benton nám tady ukáže, že dobré obsazení žen v hudbě nikdy nezklame :)

Carne (1991)

2008-07-27T12:24:00.004+02:00

Tak před odjezdem do UH je třeba završit týden nějákým pěkným filmem, dnešní nálada mě navedla na první díl poměrně hodně zvláštní trilogie od argentinsko-francouzského režiséra Gaspara Noé - jedná se o tři filmy (především v případě toho posledního je provázanost spíše filmařskou manýrou), a to konkrétně snímky Carne, Seul contre tous a do třetice Irreversible.

Carne (1991) hodnocení na IMDB a CSFD

Příběh koňského Řezníka a jeho dcery, je natočen natolik syrově a skvěle, že se mi vážně dopředu nechce prozrazovat moc víc - o tomhle filmu se nedá moc vyprávět, o to víc, ale stojí za to ho vidět. Noé, je jedním z režisérů, který alespoň mě nutí občas odvracet zrak, je ale rozhodně jeden z mála, kterým to nevyčítám - a, i když možná naivně, věřím, že je za tím i něco víc.

Film je v krátké metráži, má cca 40 minut - download linky jsou bez hesla.
http://rapidshare.com/files/25385698/Carne.part1.rar
http://rapidshare.com/files/25389517/Carne.part2.rar
http://rapidshare.com/files/25397470/Carne.part3.rar
http://rapidshare.com/files/25401812/Carne.part4.rar
http://rapidshare.com/files/25406362/Carne.part5.rar
http://rapidshare.com/files/25409733/Carne.part6.rar

Twinkle Brothers & Trebunie Tutki

2008-07-18T11:35:00.003+02:00

Včera jsem si po dlouhé době, při probírání Mp3 na počítači, pustil tenhle neobvyklý kousek a hned mi při přípravě na vaření zvednul náladu. Matadoři reggae a dubu Twinkle brothers se začátkem 90. let spřáhli s goralskou polskou muzikantskou rodinou Trebunie Tutki ze Zakopaneho z polskych tater a vytvořili nesmírně zajímavý mix stylů míchající dub s tradiční, horským folklorem. Tenhle hudební bastard dub folk rozhodně za poslechnutí stojí - je to jedna z nejoriginálnějších spoluprací, která trvá už řádku let a evidentně i tak rozdílným autorům a stylům ku prospěchu .) Muj favorit je Pierso godzina (Don't betray my love)

Videoklip, alespon pro obecnou představu...

download z rapidu Greatest hits je ZDE bohuzel jsem schrastil jen v 192kbps, ale alespon neco...

Lepa sela lepo gore / Hezké vesnice hezky hoří

2008-07-16T18:04:00.005+02:00

Před pár dny proběhly na foreignmoviesddl film, který rozhodně stojí za připomenutí. Výborný válečný film Lepo sela lepo gore alias Hezké vesnice hezky hoří od poměrně zajímavého srbského režiséra Srdjana Dragojevice (od kterého já mám poměrně hodně rád jeho film Rane). Kdo z vás nezná myslím, že je ideální čas to napravit, případně pro ty co film znají, ideální záminka si tuhle perličku zopakovat .)

odkazy s hodnocenim a dalsi info: CSFD - IMDB

Film byl natočen ještě za války v Bosně, na území Republiky srbské. Jeho výchozí situací je uváznutí skupiny srbských vojáků v opuštěném tunelu obleženém bosenskými Muslimy. V častých retrospektivách se film ale vrací k předválečné době, hlouběji pak do Titovy Jugoslávie. Hlavní motiv, na který se v nich zaměřuje, idea bratrství a jednoty, je ve filmu zosobněn přátelstvím Srba a Muslima, ve válce vystaveného zkoušce. Ukazuje se tak jako poslední opora komunistického režimu, jež se ruší. Jugoslávský komunismus se demystifikuje prostřednictvím postavy veterána JLA, který čelí obvinění mladší generace, že teď se všechno ničí tak snadno, protože za Tita nedokázali vytvořit něco skutečně pevného včetně proklamovaného bratrství. Film neunikl kontroverznímu přijetí, na druhé straně vyjadřuje postoj, který lze označit za srbské hledisko v konfliktu. (oficiální text distributora)

http://rapidshare.com/files/109638661/Lepa.sela.lepo.gore.part01.rar
http://rapidshare.com/files/109638963/Lepa.sela.lepo.gore.part02.rar
http://rapidshare.com/files/109639017/Lepa.sela.lepo.gore.part03.rar
http://rapidshare.com/files/109639088/Lepa.sela.lepo.gore.part04.rar
http://rapidshare.com/files/109656806/Lepa.sela.lepo.gore.part05.rar
http://rapidshare.com/files/109656870/Lepa.sela.lepo.gore.part06.rar
http://rapidshare.com/files/109656883/Lepa.sela.lepo.gore.part07.rar
http://rapidshare.com/files/109656926/Lepa.sela.lepo.gore.part08.rar
http://rapidshare.com/files/109656981/Lepa.sela.lepo.gore.part09.rar
http://rapidshare.com/files/109657001/Lepa.sela.lepo.gore.part10.rar
http://rapidshare.com/files/109648058/Lepa.sela.lepo.gore.part11.rar

Slavoj Žižek - Mluvil tu někdo o totalitarismu?

2008-07-14T13:32:00.004+02:00

Circa před týdnem jsem si koupil knížku od Slavoje Žižka - Mluvil tu někdo o totalitarismu? a musím říct, že jsem nadšen. Narozdíl od jeho Nepolapitelného subjektu, který mám rozečtený bezmála rok a kupředu pokračuju stylem, že se za každých přečtených 5 stránek musím vrátit o dalších 5 dozadu, aby z toho můj alkoholem poničený mozek byl sto vstřebat alespoň nějáké informace, tak Mluvil tu někdo o totalitarismu? se čte nesmírně příjemně a zlehka. Žižek se tu dotýká několika svých věčných témat, ale především se snaží zařadit téma, pojem a paradox totalitarismu do širšího kontextu, než je u obecného vnímání (a s ním spjaté devalvace) tohoto pojmu běžné..

Knihu vydal Tranzitdisplay ktery minuly podzim hostil Žižkovu přednášku, tah to bezesporu chválihodný, i když musím se přiznat, že osobně nápad dát knihu do tisku s růžovým písmem, za úplně nejšťastnější nepovažuju... ale samozřejmě nebudu rýpat, i když to považuju za manýru, z které mě po náročné četbě v tramvají bolí oči.

Nepovažuju se za kompetentního ani dostatečně sečtělého, na to filozofii číst ,natož na ni psát recenzi, nebo o ní nahlas přemítat, abych se vyhnul klišé a bohapustému blábolení - takže pěknou recenzi od Tomáše Samka si můžete přečist zde.

Waltz with Bashir / Valčík s Bašírem

2008-07-14T13:05:00.004+02:00

Včera jsem zavítal do kina Aera v rámci ozvěn MFF KV a shlednul jsem výborný, celovečerní izrealský animovaný film Waltz with Bashir (2008) od režiséra Ari Folmana. Film si premiéru odbyl už letos v Cannes a je to rozhodně film, který za vidění stojí a to zvlášť na plátně. Silný autobiografický příběh o vinně, svědomí, traumatech války, ale především objevování vlastní paměti a role ve válečných událostech, které se točí kolem izrealské invaze do Libanonu a především nechvalně známých masakrů v palestinských utečeneckých táborech Sabra a Šatíla. Syrový, protiválečná výpověď o vyrování se s vlastní minulostí.
IMDB - CSFD - Oficiální stránky filmu
tady je trailer k filmu

a tady krátký rozhovor s režisérem. Linky na download nemám, možná je dodám časem, i když zrovna u tohoto filmu bych orodoval spíš za plátno.

Blast of Silence

2008-07-10T10:20:00.005+02:00

Blast of Silence (1961)

http://www.imdb.com/title/tt0054687/

http://www.csfd.cz/film/226649-blast-of-silence/

Těžko se dá dost dobře popsat tahle ultrastylizovaná hitman movie - víceméně zapomenutá klasika žánru, plná misantropických potemnělých komentářů, fatalismu a nesmílně silné noirové poetiky. I přes hodně chudou a poskromnělou produkci a pár dobových nešvarů je to luxusní, zahořklá výpověď samotářského vraha s podivným vypravěčem, který dovádí marlowovské komentáře do černočerného extrému. Výjmečná je i osoba režiséra a hlavní role v jednom v podobě Allena Barona.

Tady je sice trochu obstarožní trailer, ale na navnazení by snad mohl stačit.

Linky na download (bez hesla):

http://rapidshare.com/files/119679870/BlastSilence_JBd.part1.rar
http://rapidshare.com/files/119689514/BlastSilence_JBd.part2.rar
http://rapidshare.com/files/119693131/BlastSilence_JBd.part3.rar
http://rapidshare.com/files/119697051/BlastSilence_JBd.part4.rar
http://rapidshare.com/files/119700605/BlastSilence_JBd.part5.rar
http://rapidshare.com/files/119705862/BlastSilence_JBd.part6.rar
http://rapidshare.com/files/119709932/BlastSilence_JBd.part7.rar

Vivadolor!

2008-07-10T10:02:00.004+02:00

co dodat... od tohodle lionského pána se jednou nechám potetovat, syrový, temný a jasně rozpoznatelný styl - pominu-li tetování tak Navette dělá také krásné kresby - které si jak jinak můžete prohlédnout na stránkách tohoto podivuhodného tattoo salonu.

la cabina

2008-07-07T12:59:00.003+02:00

La Cabina (1972)
http://www.csfd.cz/film/120041-cabina-la/
http://www.imdb.com/title/tt0065513/

Takže s radostí vám nabídnu ke stažení slavný krátkometrážní film Antonia Mercera z roku 1972. Jmenuje se La Cabina neboli Telefonní budka a je o muži, který jednoho krásného slunečného dne zůstane uvězněn v telefonní budce, a jakkoliv se tato epizoda zdá zpočátku být komickou či maximálně trapnou, brzy začíná být jasné, že se hlavní hrdina stal součástí událostí, jež sám nemůže ovlivnit a z nichž není úniku.

Film získal prestižní americkou cenu Emmy a podle kritiků byl metaforou tehdejší politické situace ve Španělsku, i bez těchto konotací je však strhujícím, pětatřicet minut trvajícím hororem. Budete ho sledovat bez dechu ... a možná v duchu děkovat rozvoji moderních technologií, které telefonní budky poslaly na smetiště dějin. Dobře jim tak, byly to zákeřné a bezcitné zrůdy.

34 min XviD 560x416 1625 kb/s 128 kb/s mp3 CBR 25 fps B-VOP 400 MB + 3% recovery recordSpanish Subtitles: English .srt http://rapidshare.com/files/91937237/La_Cabina.part1.rar
http://rapidshare.com/files/91944745/La_Cabina.part2.rar
http://rapidshare.com/files/92007766/La_Cabina.part3.rar
http://rapidshare.com/files/92020299/La_Cabina.part4.rar
http://rapidshare.com/files/92028012/La_Cabina.part5.rar
Použitý text je znásilněná původní verze od Miloše Čermáka...

Josh Cochran

2008-07-07T12:54:00.002+02:00

za povšimnutí rozhodně stojí převelice zajímavý americký grafik a ilustrátor Josh Cochran a jeho stránky a blog.

Tango (1981)

2008-07-03T13:49:00.004+02:00

Polský Jorge Louis Borges elektronického obrazu, Zbigniew Rybczyński. Ve videoartu se stal stejným pojmem, jako celá řada jeho rodáků v jiných oblastech umění. Ve své rodné zemi je však Zbig Rybczyński prakticky neznámý, i přesto, že za svojí tvorbu získal i Oscara. Je absolutním workoholikem, králem světového videoartu - druhu umění, který je dnes ještě popelkou, ale popelkou skrývající v sobě neskutečně silné a zatím ještě ne zcela rozpoznané možnosti a perspektivy.

Tango (1981)
http://www.imdb.com/title/tt0084764/
http://www.csfd.cz/film/210712-tango/

Byla to právě geniální záležitost Tango z počátku 80. let, která mu slavnou sošku přinesla. Tady je další informace o autorovi v čestině

ke stažení z Rapidshare je zde

Mzda strachu

2008-06-30T12:27:00.005+02:00

Gilberto Freyre: Pomezí a plantáže

2008-06-30T11:10:00.004+02:00

Dnes si představíme Gilberto Freyre - nesmírně zajímavého brazilského sociologa a kulturního antropologa, člověka, který bezesporu stojí za připomenutí už jen tím, že definoval a charakterizoval portugalské, lusofonní ovládnutí prostoru a pojetí kolonializmu (které je v v rámci kolonií a evropské historie natolik specifické a jedinečné, že stojí za přiblížení) - především co se týká Brazílie. Freyre byl zčásti zneužitý Salazarovým režimem v rámci tzv. Lusotropicalismu a jeho epigony - to mu ale na hloubce vůbec neubírá.

Jeho esej Pomezí a plantáže v překladu Šárky Grauové vyšlo ve výběru Druhý břeh Západu. Iberoamerika jako soužití kultur. Praha: MF, 2004

Dějiny Brazílie poznamenaly od samých počátků dvě tendence, které jsou zdánlivě protichůdné, ale ve skutečnosti se doplňují. Mám na mysli pohyblivost skupin mužů, kteří rozšiřovali portugalskou Ameriku na sever, jih a západ, v protikladu k jiným sociálním a snad i biologickým typům mužů, kteří trvale zakotvili v pobřežní oblasti, od Maranhãa k São Vicente. Ti si z Portugalska přivezli postačující prostředky, aby mohli začít pěstovat cukrovou třtinu, používat k práci otroky a žít na svých plantážích téměř jako feudální páni.
Tito pěstitelé třtiny byli ještě více než hledači zlata vertikálními zakladateli Brazílie v tom smyslu, že tu někteří zapustili hluboké kořeny a pro sebe a pro své rodiny, někdy i pro své otroky, postavili nejen chýše či chatrče, ale pevné domy z kamene a cihel. Těmto panským sídlům se brzy začalo říkat „casa grande“, zatímco příbytky otroků získaly africké označení „senzala“. Ze stejně ušlechtilých a odolných materiálů, z jakých si stavěli domy, osadníci zbudovali i kostely či kaple a mlýny na cukrovou třtinu, a někdy je obklopili ušlechtilými, dlouhověkými stromy dovezenými z Asie, Afriky a Evropy: palmy, mangovníky, žakarandy; a ušlechtilými i chovnými zvířaty, původem rovněž ze starších kultur: koni, hovězím dobytkem a kočkami.
Muži trvale nomádští byli horizontálními zakladateli portugalské Ameriky, jež se velikostí téměř vyrovnala kontinentu. Přestože i mezi nimi byly rozdíly, ve své většině se vyznačovali dobrodružným duchem a láskou k individuální svobodě, přičemž obě tyto vlastnosti byly příliš silné, než aby jim dovolily usadit se na pobřeží a pohodlně žít v blízkosti kostelů a úředních budov, kde představitelé portugalské Koruny brzy začali vybírat daně; nebo aby svedli žít v blízkosti škol, vedených puritánskými knězi, či církevních soudů, jimž předsedali zástupci svaté inkvizice, dychtící objevit a potrestat náboženské kacířství či neuspořádaný sexuální život osadníků.

...pokračování je ZDE

Jean Rouch (1917 - 2004)

2008-06-27T19:08:00.006+02:00

Francouzský režisér Jean Rouch se narodil 31. května 1917 v Paříži. K filmu se dostal přes vědeckou činnost, ke které byl inspirován již od dětství. Jeho otec byl ředitelem Oceánografického muzea v Monaku. Jean Rouch složil doktorát z filozofie, získal diplom stavebního inženýra a svá studia završil závěrečnými zkouškami na Etnologickém institutu. Od roku 1941 začal podnikat vědecké výpravy do Nigerské republiky a do Senegalu. První větší akcí byl v roce 1946 sjezd řeky Niger na piroze. Následně v Nigeru, Súdánu a Ghaně natočil šestnáctimilimetrovou kamerou první krátkometrážní filmy. Již v nich je vidět snaha o co nejvěrnější zachycení skutečnosti. Mnohá z jeho děl byla objevena na méně významných festivalech. Nicméně taková dnes již kanonická díla jako Iniciace do tance posedlých (1948) nebo Obřízka (1948) získala významná ocenění. V roce 1952 jsou Rouchovy etnografické filmy příznivě přijaty kritikou a mají také komerční úspěch. Nezpochybnitelné místo v jeho tvorbě zaujímají Já, černoch (1957) a Lidská pyramida (1958), jež zavádějí prvky psychodramatu do dokumentárního filmu. Oba snímky vznikly v předvečer nástupu nové vlny, kam patří mnoho děl vytvořených z velké části právě v duchu improvizace. A tak lze Jeana Rouche považovat i za jakýsi předvoj nových estetických tendencí. Ve svém hledání možností improvizace došel nejdál v Kronice jednoho léta (1960), kterou natočil spolu se sociologem Edgarem Morinem. Tento film je považován za manifest „cinéma vérité“. Mezi další klíčové tituly patří Lov lukem na lva (1958 — 1965), oceněný Zlatým lvem v na festivalu v Benátkách, Krok za krokem (1969), převracející tradiční narativní schéma v příběhu několika Nigeřanů objevujících Paříž, její obyvatele a jejich podivné zvyky, a Kykyryký, pane Kuře (1974), pojednávající podobným způsobem o třech kamarádech převážejících drůbež. Vrcholem jeho osobní kariéry je období 1987 — 1991, kdy vedl Francouzskou filmotéku. Za svůj plodný život natočil kolem sto dvaceti filmů, z nichž mnohé ještě čekají na své objevení. Jean Rouch tragicky zahynul na cestě za dalším filmem ve věku 86 let v noci z 18. na 19. února 2004.

nějaké další základní info a odkazy na wiki - jeho kompletní filmografii si pak můžete projít na imdb a rozhodně si nenechte ujít moc pěkné stránky věnované tomuhle výjmečnému filmaři.

biografii stejně jako anotaci k minulému příspěvku jsem sebral ze stránek festivalu jeden svět - ročník 2004

Kronika jednoho léta / Chronique d'un été

2008-06-27T18:59:00.003+02:00

Chronique d'un été (Paris 1960) (1961)
http://www.imdb.com/title/tt0054745/

Kronika jednoho léta je filmem, který zahájil vlnu cinéma vérité ve Francii. Jean Rouch zkoumá životy několika Pařížanů v průběhu léta roku 1960, kdy byla válka s Alžírskem již považována za skončenou. Ve snímku se střídavě prolínají osobní rozhovory s hlavními protagonisty a náhodnými chodci pařížských ulic, kterým jsou kladeny různé dotazy, například „Jste štastný?“. Tato otázka se pro tvůrce filmu stala výchozím bodem a způsobem, jak vzbudit reakce a podnítit myšlenky a úvahy, které by jinak zůstaly pod povrchem. Dokumentární techniku tohoto filmu přímo ovlivnil filmový tvůrce Dziga Vertov a jeho filozofie kino-pravda. Film neusiluje o zachycení objektivní reality jako takové, ale snaží se zapojit kameru do procesu odhalování pravdy. Jak Rouch sám kdysi vysvětlil, cinéma vérité není o zobrazování pravdy, ale o pravdivosti zobrazování.

download links: http://rapidshare.com/files/79301700/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.001 http://rapidshare.com/files/79304015/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.002 http://rapidshare.com/files/79306390/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.003 http://rapidshare.com/files/79308637/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.004 http://rapidshare.com/files/79310955/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.005 http://rapidshare.com/files/79313252/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.006 http://rapidshare.com/files/79315326/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.007 http://rapidshare.com/files/79316056/Chronique_d_un__te_por_gato_negro.avi.008

anglické titulky jsou zde

Beastles !

2008-06-25T11:35:00.003+02:00

tak po nedávném Wu Orleans přidávám ještě jeden mash-up od Dj Bc - tentokrát jeho album Beastles, na kterém míchá dohromady Beastie Boys a Beatles. Enjoy !

ke stažení na rapidshare je zde

73304-23-4153-6-96-8

2008-06-25T11:28:00.003+02:00

Začátkem května v čechách vyšla celkem už v pořadí čtvrtá kniha od švýcara - Thomase Otta aka T.OTT. , kterou opět vydalo nakladatelství Mot Komiks. Pro mě je Ott jedna z nejlepších věcí současné evropské komiksové školy - autor mě obsahem i formou nesmírně vděčný a blízký - a pokud neznáte tak rozhodně stojí minimálně za prozkoumání. Jeho nová kniha nese podivný název 73304-23-4153-6-96-8 -víc vědět asi netřeba, koukal jsem, že po Praze je v knihkupectvích poměrně dostupná - jinak se dá koupit třeba v sympatickém žižkovském obchodě inter:zone

"Mé příběhy jsou noční můry, jsou to stavy úzkosti. Vyjadřuju jimi věci, které mi leží na srdci. Věci, které jsem snad viděl ve skutečnosti a teď se je pokouším vyjádřit parabolou, metaforou. … Moje komiksy jsou temné už ze své definice, díky technice vyškrabování bílých čar do černého podkladu, kterou používám. Ale tato čerň je také odrazem toho, jak vidím lidskou rasu. Lidé jsou špatní, my všichni jsme zvrácení nebo se nějak rozpadáme na kusy. Ale sledovat tenhle úpadek je zábavné, a kromě toho, svět je i přesto hodný lásky. To jsou protiklady, se kterýma pracuju, a myslím, že to má hodně co dělat s láskou a nenávistí."

Afro Sambas

2008-06-24T16:44:00.003+02:00

s vlnou vedra je ideální záminka si zopakovat tuhle brazilskou klasiku - nepřekonané, geniální a především nesmírně příjemné album od mojeho milovaného básníka, skladatele, zpěváka a obecně impresária Viniciuse de Moraes a skvělého kytaristy Baden Powell de Aquino.

Baden Powell & Vinicius de Moraes - Os Afro-Sambas (1966)
album je ke stažení na rapidshare zde

tady je seznam písní:
1. Canto de Ossanha (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 03:23
2. Canto de Xangô (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 06:28
3. Bocoché (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 02:34
4. Canto de Iemanjá (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 04:47
5. Tempo de amor (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 04:28
6. Canto do caboclo (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 03:39
7. Tristeza e solidão (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 04:35
8. Lamento de Exu (Vinicius de Moraes / Baden Powell) - 02:16

Eric Drooker

2008-06-24T16:41:00.003+02:00

nejen skvělé linority od Erica Drookera - ale také další poklady v podobě plakátů, ilustrací, obrazů a jiných forem na jeho stránkách.

Estamira

2008-06-24T14:53:00.003+02:00

pro me naprosto srdcová záležitost - tenhle výjmečný dokument od Marcose Prada mi beznadějně učaroval minulý rok v hradišti. Film by se letos měl objevit na filmovém festivalu v Litoměřicích na konci srpna - pokud Vám možnost zažít tenhle nesmírně lidský, syrový a zároveň nesmírně laskavý film, na plátně unikne, tak linky na stažení jsou dole.

Estamira (2004)
http://www.imdb.com/title/tt0427221/
http://www.csfd.cz/film/210591-estamira/

Marcos Prado celkem šest let fotografoval Jardim Gramacho, odpadní skládku na okraji Ria de Janeiro o rozloze 1,2 milionu čtverečních metrů. Poté poznal Estamiru, třiašedesátiletou schizofreničku a jednu z dvou tisícovek lidí, kteří se živí recyklací odpadků brazilského velkoměsta. Estamira se Pradovi svěřila se svým životním posláním, jímž je odhalovat a domáhat se pravdy. Jednoho dne mu řekla: „A tvým poslání je zase odhalovat mé poslání.“ Tento film se tak stal odhalováním právě takového poslání.

oficiální stránky a trailer

download linky:
http://rapidshare.com/files/66909699/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.001 http://rapidshare.com/files/66911825/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.002 http://rapidshare.com/files/66913968/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.003 http://rapidshare.com/files/66916299/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.004 http://rapidshare.com/files/66918693/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.005 http://rapidshare.com/files/66921171/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.006 http://rapidshare.com/files/66923092/Estamira.DVDRip.XviD.MP3._noh_.7z.007

Moneygami !

2008-06-22T12:29:00.003+02:00

sbírka naprosto skvělých výtvorů od japonského umělce Hasegawa Yosuke, který vytváří poměrně hodně specifické minimalistické origami z bankovek různých měn :)

tady jsou stránky autora s dalšími peněžními poklady

ukradl jsem to ze stránek martinu klaschovi - jak jinak :)

Nocturne Indien (1989) update

2008-06-22T12:16:00.002+02:00

tak malý update - stejný den jako jsem psal o Indickém nokturnu vyšla v týdeníku A2 skvělá recenze od Kamily Boháčkové - bohužel není dostupná online :(

jinak na serveru iliteratura jsou dvě recenze na knižní předlohu od Jířího Špičky a nebo od Alice Flemrové

Wu Orleans !

2008-06-18T19:01:00.004+02:00

čas podělit se s tímhle podařeným mash-up albem od Dj BC - Wu Orleans z roku 2006 míchající hudbu od Wu Tang Clan spolu s hudbou z New Orleans. Pure bastard rap, který jistě potěší nejednoho chlapce či dívku!

album je ke stažení na Rapidshare zde
oficiální stránky autora a dj BC na myspace

Nocturne Indien (1989)

2008-06-18T18:17:00.005+02:00

Nocturne indien (1989)
http://www.imdb.com/title/tt0098000/
http://www.csfd.cz/film/69752-indicke-nokturno-nocturne-indien/

Do kin by měl v nejbližší době přijít poměrně hodně zajímavý kousek od francouzského režiséra Alaina Corneau - Indické nokturno. Film zakoupil do distribuce NFA a měl premiéru v kině Ponrepo koncem května - doufejme, že se brzo objeví v klubových kinech. Film je to poměrně hodně zajímavý a rozhodně stojí za povšimnutí - takže budete li mít možnost nenechte si ho uniknout.

Indické nokturno je film starší - vznikl před bezmála 20 lety. Jedná se filmovou adaptací stejnojmené knihy od italského autora Antonia Tabucchiho a vypráví příběh mladého francouze Rossignola, který se vydává do Indie ze dvou důvodů. Tím prvním a popravdě zastrčeným v rámci příběhu do pozadí je výzkum jezuitských portugalských archivů v indické Goa, tím druhým pak pátrání po zmizelém příteli, o kterém má hlavní hrdina nejasné zprávy, že je s ním něco v nepořádku.Příběh začíná jeho příjezdem do Bombaye, dále ho vede do starobylého Madrásu aby ho nakonec dovedl právě do bývalé portugalské kolonie Goa. Film je koncipován v duchu iniciačního románu - a tak hlavní hrdina při své cestě Indií potkává celou řadu postav, které ho v jeho hledání posouvají vpřed, a zároveň velice rychle dojde k posunu, kdy se z cesty za zmizelým, postupně stává cesta hledání a objevování sebe sama.

Mě osobně v určitém momentu zápletka s hledáním přítele, se kterým je něco v nepořádku, stejně jako velice specifická atmosféra, evokovala Wendersův film Lisabonský příběh, i když v případě Indického nokturna se jedná o pojetí, s o poznání temnější a tísnivější - atmosférou, zasazené navíc do nesmírně vděčného prostředí Indie. A tak kromě výše zmiňovaných lokací v podobě - vykřičené chudinské čtvrti v Bombaji, mystického Madrásu a portugalsko-indické Goy, je neméně vděčné prostředí a děj, který se odehrává při cestování mezi nimi.

Kromě rituálu postupného pronikání do života hledaného a zároveň do poznávání sebe sama, tu film nabízí - sice nijak zvlášť originální - nicméně velice pěkně zpracovanou, rovinu o střetě dvou naprosto odlišných světů, myšlení a tradic - evropské exoterické v podobě Rossignola a orientální esoterické v podobě lidí a příběhů, které hrdina potkává a především v podobě Indie samotné.

Hlavní silou tohoto filmu je především nesmírně umně budovaná a velice působivá atmosféra. Na které má největší zásluhy především skvělá kamera v rukou Yva Angela, který ostatně s Corneauem spolupracoval na více jeho filmech (kromě nokturna, to byly třeba Všechny jitra světa, Strach a chvění, nebo z mého pohledu nepříliš štastný Corneauov remake Druhého dechu od Melvilla). Kamera stejně jako samotný film funguje ve velice vláčném, pomalém tempu - nabízí, ale především opravdu nádherné záběry, místy skoro až statické, které mají velice blízko fotografii (Angelo za ní dostal jednak Cesara a pak ještě vyhrál filmovou cenu v Montrealu).
Kromě kamery se podílí na velice hutné, potemnělé a tísnivé atmosféře také výborná hudba, reziser, sam mimochodem svou původni profesí hudebník, si ve filmu vystači v podstate skoro výlučně s jedním ustředním hudebním motivem - s hudbou pro smyčcový kvartet C dur od Franze Schuberta. Nicméně právě skvělé minimalistické užití hudebního doprovodu, úspornost, až by se dalo říct absence hudby v určitých fázích filmu, přispívá spolu s kamerou a samotnym pribehem k velice působivému vykreslení Indie a její atmosféry.
Do třetice, pominu-li režii samotnou, je nutné kromě kamery a hudby, zmínit především obsazení hlavní role, které se skvěle zhostil, francouzský herec Jean-Hugues Anglade.
Koncept filmu, stejně jako principy iniciačního románu, kterých se volně drží - jsou herecky velice vděčné, hlavní hrdina ostatně málokdy mizí ze záběru, film se stejně jako příběh točí především kolem něj a Anglademu, se z toho podařilo v rámci možností vytežit maximum.

Co se výhrad týče - nebudu vám nic nalhávat - nějaké by se našly, ale rozhodně se jedná spíše o drobnosti. Film překvapivě velice kompaktně drží pohromadě - navíc dává smysl jak filmově, díky svému příběhu, tak i formálně filmařsky.

Oficiální text od distributora v PDF je zde

The Pervert's Guide to Cinema (2006)

2008-06-17T19:43:00.005+02:00

The Pervert's Guide to Cinema (2006)
http://www.imdb.com/title/tt0828154/
http://www.csfd.cz/film/223182-perverts-guide-to-the-cinema-the/

Myslím, že slovinského filozofa Slavoje Žižka není třeba nijak dlouho představovat, v současné době patří asi k nejpopularnějším současným filozofům a je v posledních letech velice módním a často citovaným myslitelem, nicméně pro pořádek alespoň krátké bio z wiki:

Slavoj Žižek (narozen 21. března 1949) je slovinský sociolog a filosof. Narodil se v Lublani ve Slovinsku, na Univerzitě v Lublani vystudoval filozofii a na Univerzitě v Paříži VIII psychoanalýzu. V roce 1990 kandidoval za Liberální demokracii Slovinska na presidenta, nicméně neuspěl. Od roku 2005 je členem Slovinské akademie věd a umění.Žižek je známý pro svou novou interpretaci díla francouzského psychoanalytika Jacquese Lacana. Píše o řadě témat včetně války v Iráku, fundamentalismu, kapitalismu, tolerance, politické korektnosti, globalizace, subjektivitě, lidských právech, mýtech, kyberprostoru, postmodernismu, multikulturalismu, marxismu, Davida Lynche, Hitchcocka. V interview se prezentuje jako marxista a komunista.

The Pervert's Guide to Cinema je nesmírně zajímavá záležitost, která se úplně do škatulky dokument tak nějak dost dobře nevejde, jedná se v podstatě o Žižkovu filozofickou reinterpretaci plejády filmů počínaje klasikou až po komerční záležitosti - o jakousi velice osobní a specifickou filozofickou esej, u které se místami stírá zda Žižek filmy interpretuje, nebo jestli filmy používá pouze jako příklad v rámci svých Lacanovských tezí. Ať tak jako tak - Žižek má filmy rád a nabízí nám tu nesmírně zajímavý, fascinující, ale především nesmírně vtipný a vděčný svět kdy filozofie interpretuje kinematografii a kinematografie filozofii prakticky ve stejném momentu, se spoustou věcí které člověk ve filmu uslyší pravděpodobně souhlasit nebude, donutí ho, ale nahlížet ať už na jemu známé, nebo neznámé filmy, z naprosto nové, netradiční, ale zároveň bezesporu zajímavé, důležité a smysluplné perspektivy.

Film je ke stažení tady:
http://rapidshare.com/files/34331395/pervertsguidetocinema.part1.rar
http://rapidshare.com/files/34332249/pervertsguidetocinema.part2.rar http://rapidshare.com/files/34332258/pervertsguidetocinema.part3.rar http://rapidshare.com/files/34332341/pervertsguidetocinema.part4.rar http://rapidshare.com/files/34332325/pervertsguidetocinema.part5.rar http://rapidshare.com/files/34332143/pervertsguidetocinema.part6.rar http://rapidshare.com/files/34332110/pervertsguidetocinema.part7.rar

A za přečtení (kromě jeho prací jak jinak) také rozhodně stojí například rozhovor, který s ním vedl Michael Hauser - který je k dispozici online zde

Messer fur Frau Muller

2008-06-17T16:51:00.005+02:00

tak a dnešní den završíme nějakou pěknou písničkou - tentokrát od Messer fur Frau Muller, vedlejšího projektu ruské kapely Messer Chups.

Profil na Myspace je tady
a jako bonus ještě album Danger Retrobolik z roku 2006 ke stažení

Rubem Fonseca - Černý román a jiné povídky

2008-06-17T14:38:00.005+02:00

Brazilský prozaik Rubem Fonseca (1925) se řadí k tomu nejreprezentativnějšímu, co současná literární Brazílie může světu nabídnout. Doma získal snad všechny významnější literární ceny (jmenujme jen tu nejprestižnější, Camõesovu cenu, z roku 2003, jakousi Nobelovu cenu pro portugalsky psané literatury), často dokonce bývá označován za opravdový vrchol současné brazilské povídkové tvorby. Z mého pohledu Fonseca rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu co se z latinskoamerické prózy do češtiny překládá - zatím bohužel v čestině vyšly pouze dvě knihy - povídkový soubor Černý román a jiné povídky (který si krátce přestavíme dnes) a pak ještě román skutečný - Fonsecova kniha - Mocné vášně a nedokonalé myšlenky, který vám naservíruju někdy příště.

Rubem Fonseca: Černý román a jiné povídky
přeložily Šárka Grauová a Pavla Lidmilová,
vydalo nakladatelství Argo, Praha 2001, 140 stran

"Černý román", jinde "novela negra", "roman noir" či "black novel", nás v knize Rubema Fonseky nevede pouze k vraždě a potažmo k vypátrání jejích motivů, nýbrž ještě mnohem dál. Ve výboru povídek pod titulem Černý román a jiné povídky nás totiž autor skrze bizarní příběhy dožene až k ontologické otázce, k "pohledu" (třeba do akvária), který může člověku změnit život.Z celkového počtu devíti povídek se však pouze v jedné nechá autor přímo inspirovat zmíněným žánrem, jenž tvoří jakési pozadí jednoho z ústředních témat celé Fonsekovy prózy: hledání identity spisovatele. Hrdinou tedy zpravidla bývá slavný spisovatel, líčící své pohnuté osudy, nebo někdo, kdo se jím chce za každou cenu stát. Otázku identity a smyslu života pak tento hrdina řeší buď podvodem, kdy mu ke slávě pomůže jakýsi tajemný "Ghostwriter" (Umění a řemeslo), jindy si pomůže prostřednictvím vraždy někoho slavného, nebo dokonce symbolickou vraždou sebe sama, jako například v brilantní a podle mého názoru asi nejlepší povídce výboru pod názvem Pohled. V závěrečné fikci Černý román nám však nakonec hrdina nečekaně odhalí svůj oidipovský syndrom: je mu "souzeno, aby se stal bratrem, jehož zavraždil."Kromě zmíněného velkého tématu směrovaného spíše do svého nitra nám autor také brilantně zobrazuje prostředí, ve kterém působí. Jde o prostředí z vysokých kruhů brazilského velkoměsta, většinou literární smetánky. Především na ní Fonseca nešetří ironií a sarkasmem. Černý humor je zde hlavním prostředkem kritiky.

dále recenze od Daniela Nemravy pokračuje zde
- v představení autora první použité věty od Šárky Grauové.

Bambi Meets Godzilla (1969)

2008-06-17T14:25:00.002+02:00

ideální čas si s nástupem léta (alespoň tím kalendářním), připomenout tuhle animovanou klasiku od Marva Newlanda, s překvapivou a originální pointou :)

Tuhle animovanou kultovní haiku, se sice strojeným, ale stěží zpochybnitelným kulturním přesahem napříč žánry, rozhodně stojí dát čas od času pro potěchu.

Vystřihovací kočka !

2008-06-16T11:54:00.005+02:00

ve formátu PDF, tisková kvalita v A4 - ideální pro potěchu oka i ducha je ke stažení zde

Stránky navíc nabízejí další pěkné objekty k vystřihování takže stačí rozkliknout Paper Foldables - a pak už jenom Print! Cut! Fold! Tape!

Film Noir

2008-06-16T11:00:00.003+02:00

Film noir je, a to hned v několikerém smyslu, objektem nejistých kontur, rozostřených hranic a snížené viditelnosti, počínaje již vymezením kategorie, do které spadá, a korpusu děl, která zahrnuje. Je dokonce možné, že obnovující se a neutuchající fascinace a nesporný boom, kterému se film noir začal těšit v devadesátých letech, kdy se stal bezmála módním termínem, hýčkaným zástupy filmových tvůrců, kritiků i teoretiků, z velké části pramení z onoho šera, které obsah a používání pojmu halí a které ještě citelněji houstne, začne-li se mluvit o jeho pravých a nepravých dědicích. Co je tedy film noir? Svébytný a stále se vyvíjející žánr, uměle oživovaná vzpomínka a poněkud zamlžený předmět cinefilské nostalgie, nebo, slovy kulturologa Slavoje Żiźeka, entita podobná upírovi, která odjakživa ke svému životu potřebovala přísun krve z jiných zdrojů (žánrů)? Podle Paula Schradera, autora průkopnického textu Notes on Film Noir, je základní kategoriální nestabilita filmu noir dána tím, že jej ve srovnání s ostatními klasickými žánry, jako je např. western, gangsterský film nebo horor, nesvazují konvence prostředí, zápletky a pevných syntaktických vazeb, ale charakterizují jej spíše subtilnější kvality tónu a nálady. Film noir je snadné poznat, ale obtížné definovat. Chybí mu kontinuita velkých amerických žánrů; vyrůstá z konkrétního zeitgeistu, politického, sociálního a kulturního klimatu Ameriky druhé poloviny čtyřicátých a první poloviny padesátých let a představuje relativně nepřenosný chronotop, kulturní a emocionální mapu své doby.

...

atd pokračuje velice pěkný článek zachycující fenomén filmoveho noiru od Jana Kučery na Cinepuru.

tady je také poměrně zdařilá krátká úvaha Je film noir žánr? od Petra Michálka.

Ale především skvělý blog NOIR OF THE WEEK, který provozuje už cca 3 roky osoba Steve-O, která se neúnavně zabývá jak klasickými noiry tak i různými zapomenutými perlami. Recenze, trailery, analýzy, ale především z těch stránek je cítit ryzí nadšení a opravdová láska k této nesmírně zajímavé kapitole kinematografie.

Max Ernst - Une Semaine de Bonté

2008-06-15T21:50:00.003+02:00

Max Ernst byl německý surrealista, který vystudoval filosofii a psychologii a k malířství jej přivedl zájem o výtvarné projevy nemocných, zejména duševně chorých. Ernsta ovlivnilo setkání s Augustem Mackem, který jej přivedl do okruhu německých expresionistů. Jeho dílo rovněž výrazně poznamenaly zážitky z první světové války. Spolu s Hansem Arpem založil kolínskou dadaistickou skupinu a dadaismu zůstává věrný až do počátku dvacátých let, pak přechází k surrealismu a členem surrealistické skupiny je až do roku 1938. Ernst používá rozmanité výtvarné techniky nejen malířské, ale i koláže, frotáže a román v obrazech. Roku 1941 emigroval do USA a tam vydával s Bretonem a Duchampem časopis VVV, který v Americe propagoval surrealistické hnutí. Po návratu do Evropy byl ovlivněn kubismem, geometrickými prvky a věnoval se také grafice. V posledním vydání týdeníku A2 je nesmírně zajímavý článek (od Čestmíra Langa) o jednom z jeho nejpozoruhodnějších děl - kolážovém románu nazvaném Týden dobroty (Une Semaine de Bonté). Článek nazvaný Vizionářské bestiárium - Ernstovy koláže z cyklu Týden dobroty je bohužel v tuto chvíly na stránkách týdeníku k dispozici bohužel jen pro předplatitele - snad se časem dostane nějákým způsobem do volného archivu. Nicméně článek sám, ale samozřejmě především Une Semaine de Bonté stojí za povšimnutí.

Obrázky z této velezajímavé alegorie jsou k nahlédnutí na stránkách La Boite a image

- životopisná data jsem ukradl ze stránek Moravské galerie.

Popol Vuh - Aguirre (1975)

2008-06-15T21:37:00.003+02:00

Album Aguirre, nejen sountrackový počin od poměrně zajímavé, vizionářské a experimentální německé kapely Popol Vuh, spjaté především s osobou Floriana Fricke. Ústřední motiv alba tvoří hudební doprovod filmu Aguirre, hněv Boží (1972) (Aguirre, der Zorn Gottes) od Wernera Herzoga. Hudebí motiv je to nesmírně zajímavý, originální a velice specifický - zvláštním způsobem míchající mystiku s profánností, radost se smutkem, církevní a světské, a který spoluutváří tu úžasnou a mrazivou atmosféru tohoto neobvyklého filmu.

seznam skladeb:
01.- Aguirre I
02.- Flöte
03.- Morgengruss II
04.- Aguirre II
05.- Agnus Dei
06.- Vergegenwärtigung (part 1)
07.- Vergegenwärtigung (part 2)
08.- Vergegenwärtigung (part 3)
09.- Spirit Of Peace (part 1)
10.- Spirit Of Peace (part 2)
11.- Spirit Of Peace (part 3)

Florian Fricke - Piano, Organ, Spinett, Mellotron, Moog
Danny Fichelscher - Guitar, Percussion
Djong Yun - Vocals
Robert Eliscu - oboe, pan pipe

Produced by Popol Vuh
Arranged by Florian Fricke
Recorded at Bavaria Tonstudio, Munich

něco málo o kapele Popoh Vuh na Wikipedii zde
ke stažení v kvalitě 192 kbps na rapidshare pak tady

Salesman (1968)

2008-06-13T10:07:00.002+02:00

tenhle klenot nezle než doporučit - klasika od bří Mayslesů je jeden ze základů amerického direct cinema, stejně jako dokumentu, jako žánru vůbec.

Salesman (1968)

http://www.imdb.com/title/tt0064921/

http://www.csfd.cz/film/168564-salesman/gallery/

Obchodní cestující sleduje čtyři podomní prodejce bible. Paul Vyděrač Brennan, Charles Gipper McDewitt, James Zajíc Baker a Raymond Býk Martos dostali své přezdívky na základě svého osobitého stylu prodeje. Film je sleduje nejdřív v Bostonu, kde sídlí jejich firma, pak v Chicagu na podnikové konferenci a na závěr v novém slibném území, v Miami a okolí. Jejich mise je prostá: přesvědčit co nejvíc lidí, aby si koupili nejčtenější knihu světa. I když jsou však jejich klienti katolíci doporučeni místním farářem, prodat bibli není jen tak. Prodejci musí přesvědčovat, vyprávět vtipy a historky osamělým vdovám, manželským dvojicím, kubánským přistěhovalcům, nudícím se ženám v domácnosti - od těch, kteří si knihu za 50 dolarů očividně nemůžou dovolit, až po ty, které nakonec přesvědčí. Dokument natočený v roce 1968 je dnes považován za kultovní snímek amerického direct cinema.

viz také například wiki

download:

http://rapidshare.com/files/86407347/Salesman_por_gato_negro.avi.001

http://rapidshare.com/files/86409640/Salesman_por_gato_negro.avi.002

http://rapidshare.com/files/86412101/Salesman_por_gato_negro.avi.003

http://rapidshare.com/files/86414410/Salesman_por_gato_negro.avi.004

http://rapidshare.com/files/86416886/Salesman_por_gato_negro.avi.005

http://rapidshare.com/files/86419381/Salesman_por_gato_negro.avi.006

http://rapidshare.com/files/86421816/Salesman_por_gato_negro.avi.007

http://rapidshare.com/files/86422622/Salesman_por_gato_negro.avi.008

Pillpat !

2008-06-13T09:34:00.004+02:00

a spousta jiných retro vintage nejen vystřihovánek na geniálním fotostreamu Pillpat

Karel Teige - Abeceda

2008-06-12T17:57:00.004+02:00

celá kniha kompletně naskenovaná a informace o jejím vzniku na
těchto stránkách a něco o Karlu Taigem například zde

Werner Herzog

2008-06-12T17:27:00.005+02:00

rozhovor s Wernerem Herzogem v show Henry Rollinse -

Herzog je jeden z nejzajímavějších filmařů všech dob - pro mě jeden z nejoblíbenějších režiséru a jedna z nejvíc autorských osobností filmu především, ale nejen 70. let.

Krátký životopis a filmografie na CSFD
pěkný portrét taky zde od Rudolfa Schimera
oficialni stranky Werner Herzog Film

tady je ještě úryvek z filmu od Les Blanka - Burden of Dreams (1982)
kde Herzog promlouvá o džungli.

Víra v pokrok je bláznivá

2008-06-12T15:41:00.006+02:00

něco k četbě a zamyšlení, John Gray patří v mých očích asi k těm nejzajímavějším současným anglosaským myslitelům, zatím se jeho knihám relativně daří i v čechách - kromě Slaměných psů, rozhodně z věcí co mu u nás vyšli sluší zmínit - Marné iluze: Falešné představy globálního kapitalizmu, Kacířství - eseje proti pokroku a jiným iluzím a Al Kajda a co to znamená být moderní - je to autor, který rozhodně stojí za přečtení a za koupi. Zvláště právě Slamění psi.

John Gray - Slamění psi. O lidech a jiných zvířatech
Překlad Milena Turnerová, váz. s přebalem, 248 stran, 298 Kč,
ISBN 80-86569-74-8, řada Aliter. Poprvé vyšlo 08.03.2004.

recenze od Jiřího Pehe - uveřejněná v MF Dnes v roce 2004:

Víra v pokrok je bláznivá
Jak komunismus, tak neoliberalismus jsou mesianistická hnutí, která spoléhají na jazyk rozumu a vědy, ale ve skutečnosti jsou pokračováním náboženské víry "jinými prostředky". To mimo jiné ve své nedávno vydané publikaci tvrdí John Gray, i u nás jméno nikoliv neznámé.

John Gray přednáší na London School of Economics. U nás zatím vyšly čtyři jeho knihy - Slamění psi: O lidech a jiných zvířatech (Dokořán, 2004), Dvě tváře liberalismu (Mladá Fronta, 2004), Marné iluze: Falešné představy globálního kapitalismu (Paradigma.sk, 2003), a Liberalismus (Občanský institut, 1999). Grayova novinka Heresies against Progress and Other Illusions (Kacířství proti pokroku a dalším iluzím), která před několika měsíci vyšla v britském nakladatelství Granta, je souborem esejů napsaných od roku 2002, Autor se v nich zabývá širokým okruhem problémů, od iluze pokroku v lidské společnosti až po válku v Iráku. V několika esejích se vrací i ke svým předešlým tezím. Projděme tedy Grayovy základní názory.

Nastoupilo nové náboženství
Eschatologické chápání dějin, na jejichž "konci" lidstvo bude jednou provždy zbaveno nedostatku a nesvobody, je odvozeno z křesťanství a judaismu. Marxismus i kult svobodného trhu (který údajně vyústí do globálního kapitalismu a demokracie) jsou jenom posledními výtvory v řadě osvícenských učení, v nichž se křesťansko-židovský příslib spasení objevuje v hávech politických projektů universální emancipace lidstva. Pro pohany předkřesťanské Evropy byla historie bludným kruhem. V židovství a v křesťanství je to naopak úsečka, na jejímž konci je vyvrcholení historie v podobě spasení. Myslitelé osvícenství zdánlivě odvrhli náboženství, ale ve skutečnosti to byli misionáři sekulárního náboženství mnohem fanatičtějšího, než bylo to, které zatratili.

Dnešní zdánlivě sekularizované společnosti jsou tak ovládány novým náboženstvím, které spočívá v tom, že původní náboženský impuls mutoval do představy spasení skrze politiku. Velké politické projekty dvacátého století, založené na této nové víře, zkrachovaly, ale i nadále přetrvává víra, že lidstvo může nakonec vybudovat víceméně dokonalý svět s pomocí vědy. Víra v rozum je spojena s vírou v neustálý pokrok, což je také forma sekulárního náboženství. Gray tento hegeliánský pohled odmítá s tím, že akcelerující pokrok v oblasti vědeckého bádání a technologií není doprovázen kumulativním pokrokem v oblasti etiky a politiky. Historie není spirála směřující vzhůru, nýbrž kruh, v němž rostoucí znalosti nemilosrdně narážejí na neměnnou lidskou podstatu. Myslitelé uvěznění v osvícenské tradici mají pravdu, že se podmínky našeho života mohou díky vědě zlepšovat, ale uniká jim, že lidská podstata zůstává barbarská a iracionální. "Pokrok" se tak nakonec může projevit třeba větší ničivostí příští války.

>>pokračování...

Robin Hardy: The Wicker Man (1973) - Proutěný muž

2008-06-12T15:17:00.006+02:00

tenhle kouzelný film mi učaroval od momentu kdy jsem ho spatřil poprvé - kultovní a naprosto zásadní záležitost koketující s mnoha žánry, obecně jeden z nejzajímavějších britských filmů, kterému lze sice v mnoha směrech leccos vytknout, to nemění ale nic na tom, že je to film nadprůměrný a jako celek funguje vysloveně skvěle, nejen díky svojí originalitě.

The Wicker Man (1973)
http://www.imdb.com/title/tt0070917/
http://www.csfd.cz/film/14276-wicker-man-the/

Na ostrov Summerisle přilétá seržant Howie za účelem nalezení ztracené dívky Rowan Morrisonové, ale tamější obyvatelé tvrdí, že žádná taková dívka na ostrově není, ba snad ani neexistuje. Policista začíná vyšetřování mezi místními a spolu se stopami vedoucí k nalezení pohřešovaného dítěte objevuje i podivínství komunity pohanského ostrova. Tajemný thriller s hudebními prvky muzikálu, jehož pointa je mrazivě překvapující...

film se dočkal před nedávnou dobou prý otřesného remaku - v čechách uvázený jako Rituál s Nicholasem Cagem - nezaměňovat, na remake na rozdíl od originálu nekoukat.

ke stažení RS:
http://rapidshare.com/files/89650122/TWM73DC.part1.rar
http://rapidshare.com/files/89658012/TWM73DC.part2.rar
http://rapidshare.com/files/89755735/TWM73DC.part3.rar
http://rapidshare.com/files/89762008/TWM73DC.part4.rar
http://rapidshare.com/files/89823866/TWM73DC.part5.rar
http://rapidshare.com/files/89834842/TWM73DC.part6.rar
http://rapidshare.com/files/89839305/TWM73DC.part7.rar
Heslo: ARS

Retrofuturism / Retrofuturismus

2008-06-12T15:10:00.003+02:00

luxusní stránky s nádhernými ilustracemi z německých sci-fi časopisů, knih a jiných publikací...

http://www.retro-futurismus.de/
stránky jak v německé tak i v anglické verzi

Chris Marker: Sans Soleil (1983) -

2008-06-12T14:58:00.005+02:00

Sans soleil (1983)
http://www.csfd.cz/film/132634-sans-soleil/
http://www.imdb.com/title/tt0084628/

Markerova tvorba je podobně jako ta Resnaisova doslova posedlá tématem paměti, ačkoli ji každý tvůrce traktuje odlišným způsobem. Ať už se oba tvůrci vzájemně ovlivňovali či nikoli, není podle mě v Markerově filmografii „resnaisovější” a řekla bych ani krásnější film než Bez slunce (Sans soleil, 1981), nazvaný podle Musorského skladby, jehož hudba mimo jiné v dokumentu zaznívá. I zde se setkáme se spojením protikladů západního a východního pohledu, film střídavě prostřihává záběry z Japonska a Afriky, jež nazývá „dva krajní póly přežití” a které se v obraze hitchockovského „vertiga” slévají ve spirálu, jež míří k harmonickému středu. Spirálu bez minulosti a přítomnosti, která stírá hranice zemí i času a kterou Marker po vzoru Tarkovského nazývá „zónou”/4 . Ano, může být pravda, že děti z chudých zemí jsou tu proto, aby vyrostly děti bohaté. Svět má rovnováhu. S přibývajícími obrazy se však také zdá, že oba extrémy spojuje vztah člověka k různým situacím, rituálům či předmětům a konec konců – ke smrti. Marker opět snímá převážně detaily a komentář z nich vyrůstá, aby je posunul k celkovému smyslu. Stejně jako Afrika je i Japonsko po válce podrobeno „amerikanizaci”, která navždy pohřbívá původní kulturu, jež je nositelem paměti. Prostřihy pouště a japonské metropole v nás vyvolávají otázku, co z toho je větší marnost. Marker přitom v komentáři poznamenává, že „vzdálenost mezi zeměmi vyrovnává svým způsobem obrovskou blízkost času”. Komentář s opravdu silnými literárními pasážemi navíc dále posouvá Markerovu věčnou otázku po tom, jak dokumentovat, a také, kdo se dívá. Ženin hlas v komentáři čte úryvky z mužova dopisu o návštěvě cizí země. Kdo v dokumentu mluví a komentuje? Z jaké pozice? Celý Markerův komentář má nejasný subjekt i střed, jako by dával najevo, že existují jen obrazy a myšlenky, ale střed, odkud je možno věci nahlížet a vypovídat, není jistý. Marker opět zpochybňuje vlastní jazyk dokumentu a ukazuje klišé, kterými uchopujeme jiné země, například Afriku. Klišé pohledu i slova.

Rapidshare.com (7 * 100 MB + 27.1 MB)

http://rapidshare.com/files/21879877/CMarker-SansSoleil.part1.rar http://rapidshare.com/files/21883583/CMarker-SansSoleil.part2.rar http://rapidshare.com/files/21886355/CMarker-SansSoleil.part3.rar http://rapidshare.com/files/21889043/CMarker-SansSoleil.part4.rar http://rapidshare.com/files/21891110/CMarker-SansSoleil.part5.rar http://rapidshare.com/files/21893357/CMarker-SansSoleil.part6.rar http://rapidshare.com/files/21895694/CMarker-SansSoleil.part7.rar http://rapidshare.com/files/21877140/CMarker-SansSoleil.part8.rar (Password-www.AvaxHome.ru)

o Markerovi v CZ kratky clanek v cinepuru - http://www.cinepur.cz/article.php?article=1286

Joanna Dare, Feminazi Agent a další krásky...

2008-06-12T14:11:00.012+02:00

pro zvetseni obrazku rozklikni...

tady neco o Penthouse Comix z wiki